Krize Evropy, nikoliv eura

Tvrdohlavé trvání na principech za každou cenu už stálo Evropskou unii příliš mnoho. Nastal čas na pragmatické řešení – anebo na rozpad.

Principy jsou bezpochyby krásná věc, zejména když cenu za jejich prosazování zaplatí někdo jiný než ten, kdo se jimi ohání. Zhruba takto by šlo popsat roli Angely Merkelové během evropské krize. Ano, správně, evropské krize a nikoliv krize eurozóny, jak by někteří rádi předstírali. I když je na první pohled problémem posledních měsíců ekonomická situace v některých zemích eurozóny a ekonomická nevyváženost zemí platících eurem, skutečným problémem je osud Evropské unie jako celku.

Konec eurozóny = konec důvěry = konec Unie

Jedním z výsledků „kauzy euro“ totiž může být užší integrace zemí eurozóny (a přitom není podstatné, jestli včetně Řecka nebo bez něj) a vytlačování nečlenských zemí z důležitých rozhodnutí a reforem. To může být přijatelným výsledkem pro Velkou Británii, kde se vládnoucí konzervativci dostávají pod stále větší tlak části svých poslanců, toužících po návratu ke splendid isolation, ale nikoliv pro země, jako je Česká republika nebo Polsko, ekonomicky zcela závislé na zemích platících eurem.

Někteří čeští pragmatici tvrdí, že i když se eurozóna rozpadne, Evropská unie zůstane zónou volného obchodu a volný trh jako hlavní benefit, který jsme členstvím v Evropské unii získali, by nám zůstal zachován. Bohužel ale není naivnější představy: celý evropský projekt je založen na vzájemné důvěře a ochotě spolupracovat. A jak by si mohly evropské státy věřit v jedné věci, když se zklamaly v druhé? Před pár měsíci jsme viděli snahy o omezování volného pohybu v schengenském prostoru. Jak si můžeme být jisti, že by se radikalizace politické scény, ke které by po rozpadu eurozóny ve většině zemí bezpochyby došlo, neprojevila budováním nových bariér volnému obchodu a tlakem na obhajobu „národních zájmů“?

Ani Němci nejsou zodpovědní

Základním problémem evropské krize je krize zodpovědnosti a krize solidarity. Krizi zodpovědnosti vidíme všude, kam se podíváme. Nejde jen o krizi řecké zodpovědnosti za účinný výběr daní a poctivou statistiku, krizi španělské zodpovědnosti za reformy trhu práce tak, aby si většina mladých lidí mohla najít zaměstnání, nebo krizi italské zodpovědnosti za to, že za slovy musí následovat činy.

Jde také o krizi německé zodpovědnosti za férovou hru. Německý tlak na větší fiskální odpovědnost eurozóny vypadá jako velmi rozumná věc a dlouhodobě je to samozřejmě jediné vhodné řešení. Jen je třeba připomenout, že ekonomická pravidla Paktu stability a růstu eurozóny byla v roce 2005 rozvolněna právě na základě tlaku Německa a Francie, nemluvě o tom, že Německo má vládní dluh nad hranicí 60 procent HDP už od roku 2003.

Zodpovědnost bohužel vždycky něco stojí a je lidskou přirozeností snažit se této platbě vyhnout, případně za ni nenést důsledky v nejbližších volbách. Jenže celý evropský projekt byl vedle zodpovědnosti za osud Evropy postaven právě na principu solidarity. Na jednu stranu je potřeba přiznat, že o solidaritě se mluví lépe z Athén, Madridu nebo Prahy než z Berlína, jenže taková je bohužel realita. Bez solidarity ze strany nejsilnějšího, bez ochoty pomoci těm méně šťastným a schopnosti dobrovolně na sebe vzít větší břemeno, než „je fér“ nemá Evropská unie budoucnost.

Učit se skromnosti bolí

Budoucnosti Evropské unie nepomohou ani radikální návrhy na nová přísná pravidla zemí eurozóny, pokud se Evropa nejprve nezaměří na posílení důvěry. Dokument, který v úterý unikl (nebo možná lépe řečeno „byl uniknut“) z dílny prezidenta Evropské rady Hermana van Rompuye, navrhuje, aby Evropská komise získala pravomoci přímo prosazovat úsporná opatření v zemích eurozóny, které porušují rozpočtovou disciplínu. Spolu s návrhem na právo schvalovat ekonomické reformní plány (a uplatňovat sankce, pokud si členské státy vyberou jinou reformní cestu než tu, kterou jim doporučí Evropská komise) jde o brutální zásah do národní suverenity, který vyvolá silný odpor. Návrhy na harmonizaci penzijních reforem, systému sociálních dávek a politiky trhu práce už jsou jen detailem navíc.

To samozřejmě neznamená, že by se pravidla neměla prosazovat s větší přísností, právě naopak. Jen pro zajímavost – pravidla Paktu stability a růstu o maximální velikosti deficitu a dluhu nikdy neporušilo pouhých pět zemí z evropské sedmadvacítky: vedle členů eurozóny Estonska, Finska a Lucemburska disciplínu dodržují už jen Dánsko a Švédsko. Jenže měnit chování zemí, které si zvykly žít na dluh a jejichž občané vnímají život nad poměry jako normu, a ne jako výjimku, bude trvat velmi dlouho. Ne každý se totiž poučí tak rychle jako Irové, kteří pro záchranu své ekonomiky dělají vše, co je v jejich silách (a zdá se, že budou za svou ochotu k dobrovolným obětem odměněni).

Rozpad Evropy: konec klidu na kontinentu

Ostatní státy se musely poučit pod tlakem zvenčí – a je jen dobře, že trhy dotlačily nezodpovědné politiky k rezignaci. Nové vlády ve Španělsku, Itálii i Řecku po irském vzoru pochopily, že změny nemohou být pouze povrchní, a snaží se prosazovat reformy, které skutečně řeší dlouho zanedbávané problémy. Pro jejich úspěšnou implementaci by ale nyní tyto země potřebovaly spíše silnou podporu než neustále stupňovaný tlak a vyhrožování ztrátou suverenity. Většina voličů v problémových zemích totiž chápe, že změny jsou potřeba, a když dojde na lámání chleba, bude ochotna je podpořit (možná s výjimkou Řecka, které je ale systémově nevýznamné a na další osud eurozóny nemá v podstatě žádný vliv).

Jen menšina voličů ale bude chápat, proč mají být neustále trestáni za hříchy minulosti, a stejně negativní reakci je možno očekávat i v zemích, které se chovaly rozumněji, ale které musí především kvůli německé neochotě důrazně a včas zasáhnout platit výrazně vyšší úroky a nechat si vyhrožovat snížením ratingu – jen proto, že jsou členy eurozóny, a nikoliv proto, že se zhoršila jejich makroekonomická situace.

Do Evropy se totiž – i když jen pod masivním tlakem a nerada – vrací schopnost chovat se zodpovědně. Pokud se ale rychle nevrátí i ochota chovat se solidárně, bude to mít velmi negativní důsledky. Nepůjde přitom „pouze“ o negativní ekonomické důsledky s ohledem na rostoucí náklady na státní dluh, zpomalení evropských ekonomik (včetně zemí mimo eurozónu) či přibrzdění rozvoje jednotného evropského trhu. Půjde také – a možná především – o negativní politické důsledky. V řadě evropských zemí se v posledních letech dostávají ke slovu čím dál hlasitěji různé extremistické politické strany. A právě rozpad evropské politické kultury a klidného soužití může stát na konci procesu, který nastartuje neochota zachránit eurozónu dostatečně rychle a jednoznačně.

Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Principy, nebo chleba? Nastal čas, aby Němci slevili ze svých zásad?

Poslední měsíce střídá jedna špatná ekonomická zpráva druhou. Všichni navíc sice teoreticky znají řešení, ale praktické kroky osud eurozóny spíš ohrožují. Vyplatí se investice do principu?

Kvůli problémům se státními financemi padlo v Evropské unii za poslední půlrok víc vlád než kvůli čemukoliv jinému za posledních pět let. Finanční trhy dokonce dokázaly na rozdíl od italské justice ze sedla vyhodit i nesmrtelného Berlusconiho a k úsporným opatřením donutily na začátku kampaně za znovuzvolení i Nicolase Sarkozyho (a mimochodem nová mediální tvář spoluzachránce Evropy mu podle předvolebních průzkumů velmi pomáhá).

Jediným, kdo se tváří, že tady žádná vážná krize vlastně není a jde jen o běžné problémy, tak zůstává Angela Merkelová. Její Ne, ne, ne na jakýkoliv smysluplný návrh, který by uklidnil nervózní trhy, jsou už dávno za hranicí zodpovědné politiky a pro budoucnost eurozóny se stávají větším rizikem než řecká neschopnost vybírat daně a italská neschopnost dodržovat sliby dohromady.

Neprůstřelná Angela

Největší problém ale je, že Angela Merkelová není schopna jasně stanovit, co je její země ochotna akceptovat. Na stůl tak přicházejí další a další návrhy řešení, které na chvíli dají trhům naději – a po německém odmítnutí je vrhají do ještě silnější deprese. A nepomáhají už ani velmi kreativní pokusy – když už Evropská centrální banka nechce zachránit nesolventní země přímo, mohla by přece půjčit Mezinárodnímu měnovému fondu, který by následně půjčil potřebným zemím eurozóny.

Zapojení Mezinárodního měnového fondu, tak aby nebyl porušen zákaz financování vzájemného financování dluhů v zemích eurozóny, mohou někteří zesměšňovat jako škrábání se pravou rukou za levým uchem. Jenže tento návrh také ukazuje rostoucí zoufalství těch, kteří se snaží situaci uklidnit a neustále narážejí na hradbu německého odporu. Německý tlak na větší fiskální odpovědnost eurozóny je rozumný a dlouhodobě je to samozřejmě jediné správné řešení. Je však vhodné připomenout, že ekonomická pravidla eurozóny byla v roce 2005 rozvolněna právě na základě tlaku Německa a Francie, nemluvě o tom, že Německo má vládní dluh nad hranicí 60 procent HDP už od roku 2003.

Německá zásadovost, nebo evropská budoucnost?

Německý tlak na odpovědnost také bezpochyby dobře zní uším německých voličů – ale příliš neprospívá jejich peněženkám. Kvůli německé tvrdohlavosti rychle roste cena úvěrů nejen v okrajových zemích eurozóny, ale i v samotném Německu a matematika je jednoduchá – čím víc stát vydá na úhradu úroků, tím méně mu zůstane na jiné výdaje (anebo si bude muset půjčit více, aby zachoval úroveň výdajů). Navíc se v posledních dvou letech v Německu výrazně zrychlilo rozšiřování propasti mezi chudými a bohatými. Jak tedy německé ekonomice pomůže snížení investic do infrastruktury nebo podpory podnikání? Zpomalení německé ekonomiky už je naprosto jasně vidět – a to je mimochodem špatná zpráva i pro ekonomiku českou. Opravdu je tedy ještě čas na hrdinství, nebo nastal čas důrazného posílení důvěry v Evropu a její schopnost účinně jednat?

Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Konec společenské smlouvy?

Poslední dvě desetiletí byla ve vyspělých zemích velmi poklidná, od podzimu je ale všechno jinak. A zdá se, že protesty na Wall Streetu jsou jen špičkou ledovce.

Na první pohled byla poslední dvě desetiletí ve vyspělých ekonomikách (ale i v řadě ekonomik rozvojových) tím nejlepším obdobím historie – dlouhodobý růst ekonomiky, nízká inflace i zlepšující se kvalita života naznačovaly, že se bude všem dařit. Společnost navíc velmi rychle překonala krizi roku 2001 a zdálo se, že se rychle vypořádá i s problémy z let 2008 a 2009. Místo toho nenasytnost těch, kteří mají pocit, že mají nezadatelné právo na bohatství, přinesla další krizi – a začíná řadu západních společností dělit na "my" versus "oni".

Mizí střední třída

Ještě před deseti lety byla hnacím motorem vyspělých ekonomik snaha chudších vyšvihnout se mezi střední třídu a snaha střední třídy zajistit své rodiny a poskytnout to nejlepší svým dětem – a všichni věděli, že pokud budou pracovat a snažit se, mají dobrou šanci svých cílů dosáhnout.

Dnes je nálada ve většině společnosti zcela jiná. A není se co divit, když například americké statistiky ukazují, že za posledních třicet let šlo plných 58 procent reálného ekonomického růstu USA ve prospěch horního jednoho procenta Američanů. Západoevropská čísla nebudou tak jednostranná, ale příjmová nerovnováha se projevuje i v Evropě. A mizí především střední třída, tedy ti, na kterých stojí nejen ekonomický růst, ale především společenská stabilita. Společenská smlouva, která ve vyspělých ekonomikách platila posledních 200 let a která garantovala odměnu za úsilí a odvahu, téměř ze dne na den přestala platit.

Díváme se dopředu?

Rostoucí sociální nestabilita a změna společenské struktury vyspělých ekonomik by měly sloužit jako důrazné varování také autorům českých reforem. Nad reformami totiž bohužel chybí jakákoliv analýza toho, jak dopadnou jako celek na českou společnost, co podpoří a co naopak omezí. Každému je jasné, že je potřeba řešit sociální dávky a zdravotnické výdaje – ale podporují navržené změny kromě omezení výdajů ze státního rozpočtu i pozitivní chování? Vytváříme vedle plošných škrtů také prostředí, které podporuje aktivitu a osobní odpovědnost? Snažíme se doopravdy o zlepšení konkurenceschopnosti českých podniků? Proč ničíme kvalitní školství, díky kterému disponuje česká ekonomika kvalitní pracovní silou, a místo toho podporujeme segregaci dětí z chudých a bohatých rodin?

Zatímco řada západních společenství již dnes prožívá silnou deziluzi, my jsme na hraně. Máme šanci ještě poměrně jednoduchými zásahy udržet víru lidí ve fungující společnost – ale znamená to začít se soustřeďovat mnohem více na růst ekonomiky a na souvislosti jednotlivých kroků než na plošné škrty bez rozmyslu. Jinak se společenská smlouva rozpadne i u nás.

Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Krize. Zažehnána, nebo odložena?

Minulý týden všichni slavili konec eurokrize. Byl to však opravdu její konec, nebo jsme ji jen odložili?

Bruselský summit především potvrdil, že dvourychlostní Evropa je již realitou. Summit evropské sedmadvacítky byl v podstatě jen zdržováním před tím, na co všichni čekali – před zasedáním Eurogroup zemí eurozóny. Tam se přijala důležitá rozhodnutí a tam politici bankám „vysvětlili“, o kolik mají „dobrovolně“ snížit své pohledávky za Řeckem.

Řecko stále mezi Skyllou a Charybdou

I když summit nedotáhnul spoustu detailů, výsledek byl v dnešní nejisté a nervózní době pozitivní – především dal šanci Řecku nadechnout se, ostatním zemím v problémech dal jistotu celoevropské ochrany a zkusil posílit důvěru v evropské banky. Jde ale jen o první nutný krok a rozhodně není důvod si myslet, že krize je u konce.

Řecko i přes snížení dluhů zůstane neuralgickým bodem, protože řecká vláda bude muset najít cestu, jak se chovat fiskálně zodpovědně, ale přitom umožnit řecké ekonomice růst. Současný tlak na snižování schodku za každou cenu sice vypadá před evropskými (a zejména německými) voliči dobře, ale pro Řecko je kontraproduktivní a vyváženější politika úspor a podpory strategických oblastí by dávala větší smysl. V dnešní politické realitě je ale většině voličů neprodejná.

Posilování důvěry: pasivitě centrální banky navzdory

Bruselský summit především díky navýšení záchranného fondu také jasně ukázal, že ostatní nesolventní země, jako je Itálie, Portugalsko či Španělsko, nečeká řecká krize likvidity. Postavení této ochranné zdi je velmi důležitým signálem, pro budoucnost eurozóny je ale škoda, že se k obraně společné měny staví Evropská centrální banka poměrně skepticky, a politici tak musí hledat alternativní cesty. Stačí se podívat, o co jednodušší to měli američtí politici v roce 2008 díky tomu, že Fed dělal vše pro to, aby podpořil důvěru v americkou ekonomiku a ani na okamžik nepřipustil pochybnosti o likviditě amerického systému. Naproti tomu odtažitý postoj Evropské centrální banky krizi, kterou musí řešit přehnaně opatrní politici, jen prodražuje.

Dožene Unie ztrátu?

Zbytečná opatrnost politiků je vidět i na třetím důležitém rozhodnutí minulého týdne, rozhodnutí doplnit kapitál evropských bank. Politici konečně našli odvahu přiznat, že minulé stres testy evropských bank byly spíše mediální hrou než reálnou prověrkou (o čemž svědčí i to, že nedávno zachraňovaná Dexia stres testy prošla bez problémů). Navýšení kapitálu – a zejména ochota států kapitál doplnit, pokud banky nebudou schopny kapitál získat na trhu – dává lidem jistotu, že jejich peníze jsou v bezpečí. Potřeba navyšování kapitálu ale bude znamenat i omezení úvěrování, takže další summit by měl mimo jiné také hledat cesty, jak podpořit evropské podniky a růst ekonomiky. A to nejen v oblasti financování, protože Evropská unie zbytečně ztratila dva roky a na její konkurenceschopnosti to začíná být znát.

Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Expert Světové banky: Dluhy zaplatí lidé. Něco by za to měli chtít

Svět prochází vlnami protestů proti finančníkům a politikům. Lidé jsou nespokojení a bojí se budoucnosti. Ekonom Tomáš Prouza, expert Světové banky pro oblast finančních služeb, přišel o tématu diskutovat do pořadu Hyde Park.

Lidé obviňují z problémů hlavně banky. „Bez bank se dneska neobejdeme. Na nich stojí každodenní fungování všech a není žádné řešení nechat všechny banky padnout. Problém byl, že politici jim dávaly peníze, ale nic za to nechtěli,“ vysvětlil Prouza, proč vlády nenechaly velké finanční domy padnout.

Přestala platit historická smlouva

Zároveň někteří navrhují, že bychom měli upustit od dnešního systému. Ale podle Prouzy to není možné a těžko lze finanční problémy řešit jinak než tím, že dluhy zaplatí občané. „Ano, daňoví poplatníci to musí zaplatit, ale musí za to také chtít od politiků, aby se chovali zodpovědně a něco dělali,“ uvedl.

Největší otazníky se samozřejmě točí kolem ekonomiky USA. Tam jsou obrovským problémem hypotéky a to, že neexistuje řešení pro špatnou situaci v bydlení. Banky domy zabavují, ale nestarají se o ně, čímž vznikají celé vybydlené čtvrti plné chátrajících domů.

„Legitimní je to, co si lidé zvolili. Přestala ale fungovat historická společenská smlouva. Najednou nestačí tvrdě pracovat, jak tomu bylo v USA zvykem,“ říká Prouza. Není prý ale pravda, že by ve světě klesala reálná produkce. Naopak chceme mnohem více a navíc lidé utrácejí za zábavu, což dříve neexistovalo.

Musíme narovnat pravidla

Důležité podle Prouzy je, aby se narovnala pravidla pro všechny a nebylo možné, aby chudší byli zdaněni více než bohatí. Také by se měl změnit systém, který v podstatě netrestá zodpovědné, vysoce postavené bankéře. „Zaplatí to bohužel zase ti lidé dole. Ti, kteří podepisovali smlouvy podle předepsané metodiky. Ti dnes přicházejí o místa. Nejvýše postavení o místa nepřicházejí, dokud jsou spokojení jejich akcionáři,“ tvrdí Prouza.

Podle ekonoma nikdo nevěřil tomu, že protesty na Wall Street zajdou tak daleko. Všichni se bojí budoucnosti, on situaci mírní. „Nemyslím, že to bude tak brutální,“ říká. A rozhodně se staví proti slepému obviňování Evropské unie – všechno je o tom, kdo nás v EU zastupuje. „Politici neumí vyjednávat, neumí tvořit koalice a neumí hájit naše národní zájmy v Bruselu,“ vyjmenoval Prouza.

Takto shrnul mé vystoupení v Hyde Parku České televize server Parlamentnílisty.cz.

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Tomáš Prouza v Hyde Parku ČT 24

Okupace Wall Streetu. Sociální a politické nepokoje napříč západním světem. Kde jsou příčiny a jaké budou důsledky? Mají demonstranti sílu něco změnit? A co by tou změnou mělo být? Diskutujte a ptejte se. V dnešním Hyde Parku bude Tomáš Prouza - ekonom, bývalý náměstek ministra financí a také expert Světové banky pro oblast finančních služeb, kde se věnuje ochraně spotřebitele na finančních trzích.

Pořad Hyde Park je přesně takový, jak slibuje jeho název - každý se může ptát na cokoliv a je jen na hostu, jak dokáže na otázky veřejnosti reagovat a jestli svými znalostmi přesvědčí.

Mně se to snad podařilo - konečné hodnocení diváků bylo 57:43, což je mnohem lepší než třeba o týden starší vystoupení Oldřicha Dědka, mého nástupce ve funkci Národního koordinátora zavedení eura, jehož hodnocení bylo 29:71.

Na pořad se můžete podívat na webu České televize, myslím, že vás pobaví především dotazy zastánců konspiračních teorií o nadvládě Fedu, který dokonce nechal zastřelit i Kennedyho.

Poměrně hezké shrnutí debaty připravil i server Parlamentní listy.cz.

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Do nesmyslných úvěrů klienty často vmanipulují sami zaměstnanci bank

Finanční expert Tomáš Prouza, předseda představenstva Asociace finančních poradců AFIZ a člen představenstva společnosti Partners, odpovídal na dotazy čtenářů iDnes. Během několika minut jste položili širokou škálu desítek dotazů počínaje žádostmi o radu, jak se vypořádat s dluhy až po vysvětlení různých finančních pojmů.

Z položených dotazů vyplývá, že se lidé ve finančních otázkách hůře orientují, nicméně mají zájem se vzdělávat. Jeden z dotazů směřoval i doporučení kurzu o investicích.

Pojmy, kolem kterých se dotazy točily nejčastěji, jsou především osobní bankrot, dluhy, exekuce. Například čtenář maroshek se ptá: "Co byste doporučil v případě předlužení? Jak nejlépe řešit přeúvěrování a kreditní karty? Co je nutné například pro osobní bankrot? Není lepší cesta?"

Zaměstnanci bank musí "prodávat"

OTÁZKA: Hovoří se o tom, že si běžní lidé neumějí příliš poradit s financemi, nejsou v téhle oblasti gramotní. Ale ani pracovníci bank zrovna velkým umem neoplývají, když nutí lidem naprosto nesmyslné úvěry a kreditky jen proto, aby se udrželi v zaměstnání. Co si o tom myslíte?

ODPOVĚĎ: Tohle je bohužel realita bankovního byznysu. Pracovníci na přepážkách mají čím dál tvrdší kvóty prodeje různých produktů a také čím dál větší část jejich platu je závislá na tom, co prodají. Banky se tak sice snaží tvářit jako "poradci", ale jde o čím dál tvrdší prodej, který bohužel těží z toho, že řada klientů neumí říct ne, i když daný produkt (a nemusí jít pouze o úvěry) vůbec nepotřebuje.

Žádali jste o rady v konkrétních životních situacích

Z některých dotazů vyplývá, že řešíte závažné životní situace a dobrá rada je pro vás velmi důležitá.

OTÁZKA: Zatím nikomu nic nedlužím, ale mám zdravotní problémy, díky častým pracovním neschopnostem jsem si moc nenaspořila, takže úspory téměř nula.Mám práci, bydlení, ale po posouzení zdravotní dokumentace mě zatím každá pojišťovna odmítla pojistit jak na životní pojistku, tak na úrazovou. Bojím se toho, kdy budu zase nemocná a přestanu mít na nájem. Co byste mi poradil v tomto případě? Jsou ještě nějaké možnosti jak se zabezpečit ?

ODPOVĚĎ: Stačí, když si budete peníze, které byste jinak dávala pojišťovně, sama spořit. Jde vlastně jen o to, jestli chcete peníze posílat někam pryč a v případě problémů je získat od pojišťovny zpátky, nebo jestli si dokážete naspořit dostatečný polštář sama. Pokud si budete spořit sama, máte navíc obrovskou výhodu - nebudete se muset bát, že pojišťovna najde nějaký trik a odmítne plnit škodu.

OTÁZKA: Dobrý den, bydlím s přítelkyní v podnájmu v Praze, oba dohromady vyděláme tak 37 tisíc korun měsíčně a v budoucnu bychom se chtěli přestěhovat někam, kde budeme sami.Co je v této době a výhledově do budoucna lepší - hypotéka na 40 let, nebo platit nájem v podobné výši? Oba doufáme ve zlepšení finanční situace, která snad co nejdříve přijde.

ODPOVĚĎ: Záleží na tom, co plánujete dál - chcete zůstat napořád v Praze? Budete chtít za deset let s dětmi žít ve stejné nemovitosti? Nejprve si ujasněte své cíle do budoucna a nákup nemovitosti řešte, až budete mít jasnou představu. A i když to nebude příjemné, bavte se i o tom, co s nemovitostí, pokud se rozejdete, ať se z vás obou nestanou neplatiči úvěrů.

OTÁZKA: Mám tři kreditní karty a kontokorent 70 tisíc. Chtěla bych si nechat pouze jednu kartu a kontokorent co nejvíce snížit. Je výhodnější dluh sjednotit do jednoho a splácet stejnou částku? Mám pocit, že se z toho kolotoče nedostanu. Oba pracujeme, máme tři děti, z toho dva vysokoškoláky, ale s penězi vycházíme těžce. Také máme stavební spoření a s manželem si spoříme do penzijního fondu. Každý nečekaný výdaj nás však přivádí k dalšímu navýšení dluhu.

ODPOVĚĎ: Dobrý den, určitě omezte svá pokušení - tedy jen jednu kartu (a ideálně žádnou, protože kreditky jsou velmi drahý úvěr) a omezte kontokorent, pokud splácíte několik dluhů, zkuste je sjednotit (ale pozor, jestli někde nemáte vysokou sankci za předčasné splacení, pečlivě čtěte a počítejte!) A i když je to těžké, zkuste si vytvořit aspoň malou rezervu na nečekané výdaje. Zkuste také zapojit své dospělé děti, měly by být schopny si najít během studia nějakou brigádu (navíc pracovní zkušenosti se jim budou po dokončení studia hodit).

Všechny otázky a odpovědi si můžete přečíst na této stránce.

Kdo je Tomáš Prouza

Tomáš Prouza je také předsedou představenstva Asociace finančních poradců AFIZ a člen představenstva společnosti Partners, kde zastává funkci ředitele pro bankovní služby, média a regulaci. Profesní zkušenosti sbíral už jako student v Nadaci Patriae, jako ekonomický redaktor působil v česko-anglickém měsíčníku The Prague Tribune.

V létě 2004 se stal náměstkem ministra financí Bohuslava Sobotky s odpovědností za finanční trhy, Evropskou unii a mezinárodní vztahy, byl prvním českým "panem Euro".

V letech 2008 až 2010 se podílel na přípravě televizního pořadu Krotitelé dluhů.

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Odpouštět se má. Platí to i pro dluhy?

Ať už to přiznáme rádi, nebo bychom to naopak nejraději popřeli, základem naší civilizace je křesťanská ochota odpouštět. Škoda, že na to zapomínáme, když jde o hloupé dluhy a obírání těch, kteří neměli v životě štěstí.

Samozřejmě nechci tvrdit, že se dluhy nemají platit. Lidé mají být odpovědni za to, co podepsali a jak se rozhodli, a nést důsledky za své činy. I když i tady je potřeba přidat jednu zásadní podmínku – pokud měli šanci pochopit, jaké důsledky jejich podpis bude mít. A to je jedna ze zásadních slabin české legislativy spotřebitelských úvěrů. Zatímco v řadě zemí je jasně řečeno, že informace pro budoucí klienty musí být jasné a srozumitelné (a dohledový orgán to pravidelně kontroluje a testuje), u nás nikomu nevadí nesrozumitelné obchodní podmínky, gumově definované sankce a provázání úvěrujících firem s vděčnými a rychle bohatnoucími rozhodci a organizátory nedobrovolných dražeb.

Srozumitelně, jednoznačně, srovnatelně

Pokud by (pod)průměrně vzdělaný klient věděl, že už za první nezaplacenou splátku může přijít o svou nemovitost, protože se sankce obratem vyšplhají na trojnásobek dlužné částky, zřejmě by si podpis rozmyslel. Lékem bohužel není zvyšování finanční gramotnosti, jak někteří tvrdí, protože to je běh na dlouhou trať a osloví především ty vzdělanější a mladší. Jde o to, že informační a smluvní materiály by v civilizované společnosti, dbající na zájmy svých občanů, měly odpovídat jejich aktuálním schopnostem a znalostem. Jenže to by musel mít někdo z regulátorů zájem skutečně pomoci těm, které mají chránit.

A že je snaha přizpůsobit dokumentaci a reklamu běžnému konzumentovi protitržní, jak někteří tvrdí? Pak se stačí podívat na nedávné změny informací o kreditních kartách připravené ve Spojených státech. Základem byl průzkum mezi klienty, který ukázal, že řada z nich výpisům a informacím vůbec nerozumí. Následovala řada návrhů, jak informace zlidštit – a jejich detailní testování, aby přijatá regulace dávala smysl. Základem byla tři jednoduchá pravidla – srozumitelně, jednoznačně a srovnatelně.

Každého léta sedmého odpouštěti budeš

Pokud nemá český regulátor ochotu udělat něco podobně užitečného, měl by si aspoň vzpomenout na základy evropské civilizace včetně pravidla odpouštět. Ostatně už ve Starém zákoně existovalo pravidlo úlevy od dluhu po sedmi letech a podobná přikázání se objevují i v Novém zákoně. Nakonec pravidlo, že nikdo nemá dlužníka sedřít z kůže, je jednou z částí něčeho, čemu právníci říkají povinnost chovat se v souladu s „dobrými mravy“ a na čem by měl teoreticky stát náš právní řád.

Pro začátek by úplně stačilo, kdyby stát zjednodušil pravidla pro vyhlášení osobního bankrotu, podpořil komunikačně i finančně neziskové organizace, které se snaží pomáhat předluženým, a „zastropoval“ odměny rozhodcům a exekutorům v souladu s tím, jak vysokou částku posuzují či vymáhají. Pak by bylo jednodušší drobné staré dluhy odpustit než je prodávat firmám, které pomocí právních kliček uvrhnou lidi do novodobého otroctví. A mimochodem, ve Starém zákoně bylo i otroctví omezeno sedmi lety. Jak rychle umíme lidem pomoci z otroctví předlužení my?

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Online rozhovor na iDnes

Na co se na konci října ptali čtenáři iDnes? Kromě dluhů je hodně zajímaly hypotéky, řešili ale i to, jak se bránit finančním žralokům.

OTÁZKA: Dobrý den, co si myslíte o regulaci reklamy na finanční úvěrové produkty? Zdá se mi že nové zákony (RPSN, informování o něm) příliš nepomohly, reklamy dál lákají na zadlužení se kvůli dovolené apod., akorát dole na obrazovce svítí 5 řádků nečitelného textu. Dnes, kdy je tvrdě regulovaná tabáková i alkoholová reklama, se zákonitě nabízí i úplný zákaz reklam na úvěry. Myslíte, že by to mělo smysl? Nebo by je cesta v samoregulaci finanční reklamy? Dělají to někde v zahraničí vyloženě dobře, že bychom si mohli vzít příklad?
Martin

ODPOVĚĎ: Dnešní regulace je hodně špatná. Myslím, že by stačilo, aby klient povinně dostal tři čísla - jaká je RPSN, kolik zaplatí měsíčně a kolik za úvěr zaplatí celkem. RPSN využije těch pár lidí, kteří vědí, o co jde, pro většinu lidí by byl rozhodující ten poslední údaj, protože jim často nedochází, že za půjčených 20 000 Kč zaplatí celkem 32 000 Kč. Druhou důležitou věcí, kterou by měl stát regulovat a přísně hlídat, je jasné informování o sankcích a pokutách. A měly by být jasně dané stropy, protože sankce, pomocí kterých se zdvojnásobí dlužná částka, je skutečné zvěrstvo. Děkuji všem čtěnářům iDnes za dotazy a přeji hezký den. Tomáš Prouza 18.10.2011 11:51

OTÁZKA: Dobry den, sporim si na duchod (je mi 28 let) pomoci investicniho zivotniho pojisteni (hodlam si sporit do 60 let, uz sporim 2 roky, kazdy mesic) , ale velky podil z te castky jde do akciovych fondu, neni v soucasne dobe "bezpecnejsi" investovat do komodit ci dluhopisu? Nebo je v tom dlouhem casovem horizontu (cca 30 let) jedno?
Jana

ODPOVĚĎ: V dlouhodobém horizontu je nejlepší kombinace akcií a komodit, do dluhopisů má cenu začít portfolio převádět až 10 let před důchodem. Spíš je otázkou, proč si spoříte přes životní pojištění, kde jsou poplatky mnohem vyšší než když budete investovat přímo do podílových fondů. 18.10.2011 11:47

OTÁZKA: Dobrý den, je lepší sjednat si pojistku sám u pojišťovny nebo skrze nějakou společnost (např. Broker Consulting)? Chápu, že lidé, kteří se tim profesně zajímají mají lepší rozhled, více informací atd. Jsou v tom skryté nějaké nevýhody pro klienta, provede-li svou pojistku přes poradenskou společnost/agenta? Díky.
Ilona

ODPOVĚĎ: Výhodou cesty přes poradce je šance získat jednoduše porovnání několika produktů, přímo na přepážce nic neušetříte. Osobně bych volil poradce. 18.10.2011 11:45

OTÁZKA: Dobrý den, jaký je Váš názor na investiční životní pojištění jako nástroj zajištění stáří? Nejsou tam příliš vysoké poplatky? A co si myslíte o připravované důchodové reformě? Není tam příliš vysoké riziko, že budou peníze zůstávat v systému staletí, a to i ty mnou vložené? Děkuji.
Jaroslav V.

ODPOVĚĎ: IŽP je rozhodně příliš drahý nástroj na spoření na penzi, investovat přímo do podílových fondů vyjde výrazně levněji. Penzijní reforma bude výhodná pro lidi s vysokými příjmy, lidem s příjmy průměrnými nic nepřinese a pro spoření bych osobně používal jiné produkty než ty, které přijdou s reformou. 18.10.2011 11:44

OTÁZKA: co mám dělat když nebudu moci splácet hypotéku kvůli ztratě zaměstnání?
Jaroslav

ODPOVĚĎ: Jděte především do banky, upozorněte je na problém a hledejte řešení. Pokud přijdete sám, banka vám obvykle nabídle odložení splátek nebo prodloužení hypotéky a tím i snížení měsíčních splátek. Rozhodně nenechte situaci vyhnít, pak se totiž na vás bude banka dívat jako na dlužníka a bude méně vstřícná. 18.10.2011 11:42

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 28 let, jsem z Prahy, měsíční příjem mám zhruba o 1/2 větší než je hrubá mzda..chci si s přítelkyní, která je studentka a zbývá jí 2 roky do dodělání školy, vzít hypotéku. Podle mých propočtů budu potřebovat 3 mega. Co byste mi poradil? Samozřejmě vycházím ze situace, kdy dám dohromady max. 100 tisíc...protože víc se mi prostě zatím našetřit nepodařilo.. Děkuji
XTER

ODPOVĚĎ: Především jedna nefinanční rada - jste si jist, že se svou přítelkyní vydržíte? Společné hypotéky nesezdaných dvojic jsou v případě rozchodu velmi složité, zejména pokud ani jeden nemá na splátky. Druhá otázka - jste schopni si teď koupit byt, ve kterém budete chtít dalších 10 let zůstat? Možná je pro vás lepší ještě chvíli žít v nájmu a hypotéku řešit až ve chvíli, kdy si přítelkyně dodělá školu. 18.10.2011 11:41

OTÁZKA: Co byste mi poradil. Bývalá nájemnice mi dluží cca 100 000 za nájemné a hlavně za energie. Vyplatí se dát ji k soudu, když nevím kde se teď nachází? Může soud rozhodnout i bez jejího vědomí a nakázat exekuci? Pokud to dojde až k exekuci, lze exekučně zabavovat i sociální dávky a v jaké výši? Děkuji
Kamil

ODPOVĚĎ: Určitě dluh zažalujte, pokud ji soud nenajde, ustanoví jí opatrovníka, který bude hájit její zájmy i bez její přítomnosti. S rozsudkem pak můžete žádat o exekuci, zabavit lze jakýkoliv příjem nad zákonem stanovené minimum, tedy i část sociálních dávek. 18.10.2011 11:38

OTÁZKA: Můžete mě prosím odkázat na nějakou dobrou konsolidační firmu? Narážím na samé podvodníky :( Děkuji.
Vlasta

ODPOVĚĎ: Zkuste se obrátit na Poradnu při finanční tísni nebo na Asociaci občanských poraden, budou umět doporučit nejlepší cestu v místě vašeho bydliště. 18.10.2011 11:36

OTÁZKA: Začal jsem stavit domek se svou přítelkyní. Po nějaké době jsme se rozešli.Domek je napsaný na KŮ na nás oba, ale pozemek na kterém leží je napsán na mě. Přitelkyni nic nedlužím, ale mám strach, že jednou se zadluží, nebo bude mít problémy s exekutori a půjdou i na mě. Ona chce tu svoji část převest na mě, ale nechceme platit darovací dan (3%)? Jak to máme udělat. Ona je v KŮ zapsána na ten dům omylem, ale už se stalo no
Jarek

ODPOVĚĎ: Pokud skutečně prokážete, že její zápis je omylem, katastr zápis opraví. Pokud to prokázat nemůžete, je darování bohužel jedinou cestou. Rozhodně se ale na řešení nevykašlete, může vám to do budoucna hodně zkomplikovat život... 18.10.2011 11:36

OTÁZKA: Dobrý den, mám dluh cca 20 tisíc díky kontokorentu, 30 tisíc na kreditce + dlouhodobý úvěr (zbývá 7 let a cca 50 tisíc). Peníze vydělávám nepravidelně, jsem živnostník. Jak se nejlépe dostat z tohoto začarovaného kruhu? Předem děkuji za odpověď.
Ivan

ODPOVĚĎ: Ideálně zvýšením příjmů, je ale otázkou, jak reálné to pro vás je. A pak už jen tvrdou a nepříjemnou disciplínou omezování výdajů - každá pětistovka navíc se v téhle situaci hodí a čím dříve se osvobodíte, tím pro vás lépe. 18.10.2011 11:34

OTÁZKA: Dobrý den, mám dotaz: plynárenská společnost nám nyní oznámila, že u nich máme doplatek 232 Kč, který je ovšem z roku 2009. Nikdo nás celé dva roky nekontaktoval, neposlal žádnou výzvu, ani údajný nedoplatek nezakalkulovali do následujících vyúčtování, což bych předpokládala, že provedou jako první věc. S nedoplatek vyrukovali v momentě, kdy jsme jim sdělili, že bychom rádi nějakou slevičku stálého zákazníka po letech anebo že přejdeme ke konkurenci, od níž máme lepší nabídku. Není to zvláštní? Zažádala jsem, ať nám pošlou výpočet, jak podle nich k nedoplatku došlo, doposud nedorazil. Jsou povinni nás o nedoplatku informovat? A v jaké časové lhůtě? Je legální požadovat zaplacení dva roky starého nedoplatku, když mezitím proběhla jiná vyúčtování a nikdo se nikdy o ničem nezmínil? Děkuji za odpověď.
Janka


ODPOVĚĎ: Požadavek na splacení dva roky starého dluhu legální je, ale jinak je postup poměrně netradiční, dluhy by se měly objevovat v pravidelném vyúčtování. Uvidíte, co vám pošlou. 18.10.2011 11:33

OTÁZKA: Dobrý den, co je, prosím, podstatou americké hypotéky, resp. čím se liší od ostatních hypoték a ve kterých případech je vhodná? Děkuji za odpověď. :-)
Hana

ODPOVĚĎ: U klasické hypotéky zastavujete nemovitost, abyste si ji koupil (nebo nějakou jinou). U americké hypotéky zastavujete svou nemovitost a peníze od banky můžete využít na cokoliv - splacení dluhů, nové auto, vzdělání pro děti... Tyto hypotéky mají obvykle o něco vyšší sazbu, ale pořád jsou výrazně levnější než spotřebitelské úvěry. 18.10.2011 11:31

OTÁZKA: Zmiňoval jste americkou hypotéku, v případě, že vlastním byt v hodnotě cca 1mil. Kč, zbývá doplatit cca 250tis. hypotéku, ale je na nás uvalena exekuce, jakou společnost byste nám doporučil? Banka sice v reklamách slibuje, v konkrétním případě však americkou hypotéku neposkytne...:-( Děkuji
Lucka

ODPOVĚĎ: Zkuste nejprve nějakého finančního nebo hypotečního poradce, obvykle se dobře orientují v metodikách bank a budou vědět, kde to má cenu zkusit a kde ne. 18.10.2011 11:29

OTÁZKA: Mám hypotéku na dům, z důvodu snížení platu jsem platil hypotéku s max. 11 denním zpožděním, přesto jsem veden v registru dlužníků. Jakou mám možnost, abych byl z registru dlužníků vyjmut?
Michal Kuchyňka

ODPOVĚĎ: Musíte se dohodnout s bankou, aby výmaz nechala provést. 18.10.2011 11:28

OTÁZKA: Dobrý den dluhy nemám a ve financích ce orientuji celkem slušně. Potřebovala bych vědět pořádaji-li se nejaké kurzy na orientaci v investicích..
sn63


ODPOVĚĎ: Kurzy existují, pořádají je některé investiční společnosti a velcí obchodníci s cennými papíry, řadu zajímavého se dovíte také na finančních webech. 18.10.2011 11:27

OTÁZKA: jsen invalidní důchodce s výměrem 5000,-dluhy za plyn atd narostly i o odměny soudců,třeba u KB jsem měl rest 112,-a soudce chce dakších 3000,-už to ani nečtu drahé věci jsem rozprodal abych měl na jídlo.může mě soud sáhnout i na důchod když potažmo nic nemám?
Anonym


ODPOVĚĎ: Exekutor vám může zabavit cokoliv nad zákonem stanovené minimum. Jinak doporučuji raději číst a snažit se dohodnout splátkový kalendář, nečtením a nekomunikací bude váš dluh jen zbytečně stoupat. 18.10.2011 11:27

OTÁZKA: Dobrý den. zajímám se o finance a i o investice a líbil se mi pořad Krotitelé dluhů. Bu de ještě někdy tento pořad? Díky
Jana

ODPOVĚĎ: Dobrý den a díky, pokud vím, jsou další díly série připraveny na počátek příštího roku. 18.10.2011 11:25

OTÁZKA: Myslíte si že cesta osobního bankrotu je "to nejlepší" pro všechny strany? Nebude to jednou výhodné takto krachnout a lidé s tím prostě budou počítat už v počátku a půjdou do rizika s tím, že existuje tato instituce..... tuším že dlužník splatí jen 30% z dlužné částky a celkově již bylo poskytnuto kolem 8500 žádostí a vyhovělo se kolem 5000 žádosrí... připadne mi že spíše stoupá úspěšnost žádostí.....je to tak?? Kují....
ALEŠ

ODPOVĚĎ: Existuje ještě jedna důležitá podmínka - s osobním bankrotem musí vaši věřitelé souhlasit. Pokud budou mít pocit, že mohou získat víc (a stačí, aby ten pocit měl jediný z věřitelů), tak osobní bankrot neprojde. 18.10.2011 11:24

OTÁZKA: Zaujal mne zde na iDnes článek (nevím zda pravdivý) o vymáhání neexistujících černých jízd, které si revizoři psali již před dlouhými lety, aby splnili kvótu ulovených černých pasažérů. Doklady o černé jízdě jsou již díky promlčecí lhůtě skartovány, ale MHD dluh přesto prodal vymahačskému klanu. Není zde rozpor? Může Vám na základě stejné analogie přijít exekuční výměr za nezaplacenou pokutu třeba za špatné parkování před patnácti lety?
uplnej_debil

ODPOVĚĎ: Dobrý den, i 15 let starou pohledávku může někdo zkusit zažalovat (a soud automaticky vydá platební rozkaz). V tu chvíli se musíte začít bránit a namítat, že již byla promlčena lhůta na vymáhání, soud poté žalobu zamítne. Pokud se ale nebudete bránit, bude platební rozkaz právoplatný a pak může přijít i exekuční vymáhání. Právní systém totiž stojí na tom, že každý musí aktivně uplatňovat svá práva a pokud to neudělá, je to jeho chyba. 18.10.2011 11:22

OTÁZKA: Dobrý den, mám odotaz ohledně "nezávislého finančího poradce". Jsou tyto lide opravdu nezávislí? Z čeho jsou tyto lidé placeni? Je totak že maji od každého bankovního domu stejnou provizi, aby nenabízeli přednostně podnik od kterého dostanou vyžší odměnu? Mám zkušenost takovou, že když jsem poptal poradce z více nezávislích společností dostla jsem od každeho poradce uplně jinou nabídku s tím, že je pro mě nejvýhodnější. Děkuji
honza

ODPOVĚĎ: Ano, poradci jsou placeni provizemi z finančních institucí. Pouze Partners přitom mají provize za stejné typy produktů srovnané na stejné úrovni, u jiných firem se bude provize za pojistku od různých pojišťoven lišit a tam je pak bohužel motivace poměrně jasná. 18.10.2011 11:19

OTÁZKA: Dobrý den, bydlím s přítelkyní v podnájmu v Praze, oba dohromady vyděláme tak 37.000,- Kč / měsíčně a v budoucnu bychom se chtěli přestěhovat někam, kde budeme sami ( bez naší spolubydlící ) Otázka však zní, co je v této době a výhledově do budouna lepší. Hypotéka na 40 let a nebo platit nájem v podobné výši? Oba doufáme ve zlepšení fin. situace, která snad co nejdříve přijde. díky s pozdravem Petr
Petr T.

ODPOVĚĎ: Záleží na tom, co plánujete dál - chcete zůstat napořád v Praze? Budete chtít za 10 let s dětmi žít ve stejné nemovitosti? nejprve si ujasněte své cíle do budoucna a nákup nemovitosti řešte, až budete mít jasnou představu. A i když to nebude příjemné, bavte se i o tom, co s nemovitostí, pokud se rozejdete, ať se z vás obou nestanou neplatiči úvěrů. 18.10.2011 11:18

OTÁZKA: Dobrý den, zatím nikomu nic nedlužím, ale mám zdravotní problémy, díky častým pracovním neschopnostem jsem si moc nenaspořila, takže úspory téměř nula...mám práci, bydlení, ale po posouzení zdravotní dokumentace mě zatím každá pojišťovna odmítla pojistit jak na životní pojistku (což bych eště pochopila), tak na úrazovou (to už moc nechápu...) - bojím se toho, kdy budu zase nemocná, nebo stačí, aby mě nějakej blb srazil autem třeba na přechodu a přestanu mít na nájem....co byste radil v tomto případě ? Jsou ještě nějaké možnosti, jak se zabezpečit ? Děkuju.
Jitka

ODPOVĚĎ: Dobrý den, stačí, když si budete peníze, které byste jinak dávala pojišťovně, sama spořit. Jde vlastně jen o to, jestli chcete peníze posílat někam pryč a v případě problémů je získat od pojišťovny zpátky nebo jestli si dokážete naspořit dostatečný polštář sama. Pokud si budete spořit sama, máte navíc obrovskou výhodu - nebudete se muset bát, že pojišťovna najde nějaký trik a odmítne plnit škodu. 18.10.2011 11:15

OTÁZKA: je to šílené, kolik lidí se dostává do dluhové pasti, stačí se podívat na insolvenční rejstřík, Prodejci finančních produktů jsou zainteresováni na poskytnutí co největšího objemu půjček, a už je vůbec nezajímá, jak jsou potom spláceny. Nebylo by vhodnější poskytovat prodejcům provize až po splacení úvěru a v závislosti na tom, kolik bylo skutečně splaceno? Asi by byli s nabídkami opatrnější a nenabízeli tam, kde není žádná šance návratnosti.
jára

ODPOVĚĎ: Úvěry většinou nabízí specializovaní prodejci, klasičtí finanční poradci obvykle od půjček lidi odrazují. Podobný styl odměňování (podle plateb klienta) některé země zavedly i u jiných produktů, stát to ale pak musí pečlivě hlídat, aby firmy skutečně platily odměnu tak, jak mají a ne různými zálohami. U úvěrů je ještě jedno hledisko - prodejce jen zprostředkovává možnost uzavřít smlouvu, konečné rozhodnutí ale dělá až úvěrující firma a záleží na její metodice a obchodním modelu, komu půjčí a komu ne. 18.10.2011 11:13

OTÁZKA: Dobrý deň pan Prouza, od decembra 2010 rieším s nemenovanou finančnou inštitúciou, zle vykonanú službu priamý vklad zo SR do ČR na môj účet, ktorý chybou IT sa zauzloval a navýšil na mojom účte iba 13 krát. Sedem dní si toho finančná inštitúcia nevšimla. Na siedmi deň mi zablokovala všetky účtu bez vysvetlenia a na moje písomné reklamácie či sa stalo neodpovedala niekoľko mesiacov. Z dôvodu zablokovania účtov, mi vznikla škoda v tom, že úver na byt som nemala , ako splácať, lebo som sa tri mesiace nedostala k svojím peniazom.Taktiež mi vznikol dlh na prečerpanej karte z toho dôvodu. FI spravila zo mňa zlodeja, neplatiča a podvodníka . Vyrovnanie prečerpanej karty je román na pokračovanie. Lebo keď som sumu s úrokmi zaplatila, tak mi prišlo ešte doplatiť , keď som po nich žiadala nech mi vyrátajú presnú sumu k priamemu vloženiu na účet tak som dostala odpoveď, že to oni nevedia. Pýtam sa, ako sa má klient brániť takýmto praktikám veľkých FI. Mimoriadnosť je pre nich neriešiteľná
Zuzana

ODPOVĚĎ: Dobrý den, v prvním kole bych se obrátil na bankovního ombudsmana (na Slovensku) nebo na Finančního arbitra ČR (záleží, kde došlo k chybě). A pokud je prokázáno, že šlo o chybu dané banky, máte právo ji žalovat a požadovat náhradu škody. 18.10.2011 11:09

OTÁZKA: Dobrý den, říkáte že hypotéka může být dobrým dluhem a zřejmě se shodneme že ne všechny hypotéky. Jakou nejvyšší část čistého měsičního příjmu má podle Vás rodina dát na hypotéku. Někdo říka 1/3 jiní 1/4 tak bych rád znal Váš názor, díky.
pavel

ODPOVĚĎ: Pokud bych měl dostatečné rezervy, nastavil bych hranici okolo 60-70 % volných peněz (tedy toho, co mi zbude potom, co zaplatím všechny ostatní výdaje), zbytek volných peněz bych používal na spoření a navyšování mých rezerv. 18.10.2011 11:07

OTÁZKA: Co si mysíte o vývoji na finančních trzích v horizontu cca 2-3 let s hlediska hypotečních úvěrů a cenou nemovitostí, je možné čekat stálejší úrokovou míru či opět hrozí menší propad koupěschopnosti úvěrových produktů a tím zpomelení vývoje na trhu hypoték a nemovitostí..? DĚKUJI ZA REKCI....
ALEŠ

ODPOVĚĎ: Očekávám, že sazby zůstanou relativně stabilní, příští rok se možná sazby o nějakou desetinku zvednou, nepůjde ale o žádný dramatický skok. 18.10.2011 11:06

OTÁZKA: Jaký je Váš názor na nebankovní půjčky, existují i jinde na světě? Jaká cílová skupina obyvatel tyto nebankovní půjčky využívá?
Nováková

ODPOVĚĎ: Nebankovní půjčky jsou všude na světě a všude je cílová skupina lidí podobná - s nižším vzděláním, nižšími příjmy a s menší schopností pochopit smluvní podmínky, případně lidé, kterým již banka nepůjčí. V ČR je největším problémem špatná regulace tohoto oboru, stát bohužel netlačí na to, co firmy musí lidem říct a jak srozumitelně to dělají, a nijak nereguluje výši sankcí, které si mohou firmy účtovat. 18.10.2011 11:05

OTÁZKA: Dobrý den, rád bych se Vás zeptal na jednu otázku. Moje manželka kdysi chtěla pomoci svému bývalému manželovi při podnikání, a tak si vzala opakovaně půjčky na materiál v řádu několika set tisíc. Slíbil ji, že to vrátí. Byl truhlářem. V současnosti je už důchodce (ročník 1948). Bohužel nikdy ji nic nevrátil a po rozvodu v roce 2007 veškeré splátky dluhů zůstaly mojí současné manželce. Veškeré úvěrové karty byly na jméno mé současné manželky. Bývalý manžel je v insolvenci a má exekuci na plat a je alkoholik. Každý den tráví v hospodě, ale na finanční podporu dcery nemá. Alimenty na dceru zasílá insolvenční správce, většinou pozdě. Chci se proto zeptat, zda s tím ještě jde něco dělat. Manželka vydělává vlastně jen na splátky úvěrů bývalého manžela, který má navíc od soudu nařízeno podílet se poloviční částkou na větší (vybavení do školy, oblečení, apod.) jejich dcery, které je 14. Ani tuto částku nikdy z něj ale nedostane. S pozdravem, Robert.

ODPOVĚĎ: Rád bych Vás potěšil, ale obávám se, že zde platí české přísloví, že kde nic není, ani smrt nebere... Kdyby měl majetek a příjmy, mělo by smysl se soudit a zkoušet prokázat, že v manželství společně vzniklé dluhy využil pouze on a ona by tak měla být vyvázána nebo ji má uhradit to, co za něj zaplatila. Pokud ale není kde brát, je to bohužel zbytečný boj. 18.10.2011 11:01

OTÁZKA: Mám 3 kreditní karty a kontokorent 70000,-. Chtěla bych si nechat pouze 1 kartu a kontokorent co nejvíce snížit. Je výhodnější dluh sjednotit do jednoho a splácet stejnou částku. Mám pocit, že se z toho kolotoče nedostanu. Oba pracujeme, máme tři děti, z toho 2 vysokoškoláky, ale s penězi vycházíme těžce. Také máme stavební spoření a s manželem si spoříme do penzijního fondu. Každý nečekaný výdaj nás však přivádí k dalšímu navýšení dluhu. Děkuji.
Lucie

ODPOVĚĎ: Dobrý den, určitě omezte svá pokušení - tedy jen jednu kartu (a ideálně žádnou, protože kreditky jsou velmi drahý úvěr) a omezte kontokorent, pokud splácíte několik dluhů, zkuste je sjednotit (ale pozor, jestli někde nemáte vysokou sankci za předčasné splacení, pečlivě čtěte a počítejte! A i když je to těžké, zkuste si vytvořit aspoň malou rezervu na nečekané výdaje. Zkuste také zapojit své dospělé děti, měly by být schopny si najít během studia nějakou brigádu (navíc pracovní zkušenosti se jim budou po dokončení studia hodit). 18.10.2011 10:57

OTÁZKA: Rád bych se zeptal na druhou stránku věci a to jak by měl člověk šetřit, aby se vyvaroval tomu, že by si musel půjčovat peníze. Např. kolik % z příjmů měsíčně nebo něco takového. Děkuji
Tomáš

ODPOVĚĎ: Měl byste mít tři druhy úspor: - krátkodobé na nečekané výdaje ve výši 3-6 platů - střednědobé na věci, které chcete v horizontu 5-15 let - dlouhodobé, tedy přípravu na penzi. Ideálně byste si měl na penzi spořit alespoň 10 % příjmů, raději 15 %, podobně na střednědobou rezervu. Základem je ale opravdu ta krátkodobá rezerva, protože řada lidí padá do dluhové pasti, protože jim vybouchl kotel na teplou vodu nebo přišli na půl roku o práci. Auto si můžete koupit o rok později, ale některé věci je potřeba řešit okamžitě - a musíte mít kam sáhnout. 18.10.2011 10:54

OTÁZKA: Manžel vyrobil dluh u exekutora ve výši 130tis., exekutor z jeho výplaty strhává každý měsíc cca 15tis. Kč. Kromě toho však obstavil jeho i můj účet. Nahlásila jsem příslušné pracovnici telefonicky, že na účet mi je vyplácen příspvěvek na péči o těžce zdravotně postiženou dceru. Přislíbila neprodlené odblokování účtu, už je to však déle než dva měsíce a můj účet je stále zablokovaný. Mohu se nějak bránit? Děkuji...
Lucka

ODPOVĚĎ: Pokud byste měla tento příslib písemně, mohla byste si na exekutora rovnou stěžovat. Obraťte se na ně znovu, ideálně si domluvte osobní návštěvu, a z jednání sepište zápis, abyste se měla o co opřít. 18.10.2011 10:51

OTÁZKA: Dobrý den, chtěl jsem se prosím zeptat jak by mohly vypadat úroky v ČR z již uzavřené hypotéky pokud by se zhoršila situace v Evropě např bankrotem Řecka,úročení by stoupalo?(vím,že není otázka úplně k tématu) Děkuji
Michal M

ODPOVĚĎ: Dobrý den, úroky u nás ovlivňuje především ekonomická situace v České republice. Osobně nečekám, že by ČNB zvedala sazby, i kdyby došlo ke krachu Řecka, naopak nízko udržované sazby unás podporují oživení naší ekonomiky. Něco jiného jsou marže bank - některé od léta své marže u hypoték velmi výrazně snížily, což není dlouhodobě udržitelné a myslím, že od počátku příštího roku sazby mírně (o desetinky procent) porostou. Žádný masivní skok ale nečekám. 18.10.2011 10:49

OTÁZKA: Banky a nebankovní instituce mají ve smlouvách o úvěru/půjčce ustanovení o smluvní pokutě, která drastickým způsobem násobí dlužnou částku při problémech se splácením ze strany dlužníka. Dlužník se pak mnohdy dostává do neřešitelné situace a ohrožuje to jeho existenci či způsobuje sociální vyloučení. Ve Švýcarsku žádné takové ustanovení ve smlouvách o úvěru banky nemají, stačí jim, že klientovi případně vzroste částka za úroky a ve výjimečných případech vykáží ztrátu. Poskytnutí úvěru berou jako podnikatelské riziko, které zakalkulují do svých plánů. Myslíte, že by se tato praxe měla zavést i u nás?
Věroslav Sobotka

ODPOVĚĎ: Určitě ano, protože ti největší úvěroví žraloci žijou právě z vysokých pokut a jejich pomocí dokáží klienty velmi rychle připravit o zastavenou nemovitost. Pokud se občas povedlo některému klientovi dostat tyto pokuty k sooudu, soud je obvykle zrušil jako nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. Jenže podle většiny soudů existence rozhodčí doložky (která je dnes už téměř všude) vylučuje možnost žaloby u soudů, jen pár odvážných soudců má jiný názor a snaží se bojovat se systémem, který lidem bere (ústavou zaručené) právo na spravedlivý proces. Jednání u řady rozhodců (i když ne u všech) má bohužel do spravedlivého procesu velmi daleko. 18.10.2011 10:47

OTÁZKA: Dobry den, ve finančním poradenství existuje mnoho společností, nicmeně pracují na stejných principech - bonusy z uzavírání smluv, partnerské výhody. Co si mám jako laik vzít na paměť a nenechat se zlakat "tím nejhorším" co na trhu je- tedy spíše poraďte, z čeho mám vycházet a na co si případně při jednání se zástupci společností co mi dělají analýzu a vzdy to jejich vyjde nejlépe i když mám již dávno - nebo si to myslím v pořádku a vše optimalizovane (pojištění, připojištění, spoření a jiné kombinace pro celou rodinu) . Poraďte prosím, co je potřeba v dnešní době z hlediska budoucnosti mít případně v otázce jistot do budoucna mít uzavřeno z dlouhodobého hlediska a zajištění rodiiny ..Děkuji..
ALEŠ

ODPOVĚĎ: Dobrý den, určitě pro vás bude zajímavé porovnat si různé přístupy. Doporučení by mělo odpovídat vašemu zadání, tedy co a jak chcete dosáhnout. Jinak obecně platí, že vypoklonkovat byste měli ty, kteří: - vás nepustí ke slovu, protože mají už připravené řešení - rovnou vám doporučují finanční produkty, aniž by proběhla analýza a poradce si nezjistil vaši situaci, záměry a potřeby - navrhují zrušit stávající produkty bez přesného porovnání ztrát, nákladů a výnosů vzhledem k předloženému novému řešení - neumí vysvětlit, jak k návrhu došli a jak který produkt plní vaše cíle 18.10.2011 10:44

OTÁZKA: Dobrý den, jak se díváte na trh s byty a nemovitosti celkem. Je to jedna z důležitých oblastí a často se od tohoto trhu odvíjí budoucí vývoj rodin i ekonomiky státu. Proč už dávno není nějakým způsobem tento trh regulovaný (přehledný)? Tím myslím, že by se alespoň mohla být dohledatelná výše cen nemovitostí a porovnat např. s průměrnou mzdou, srovnání krajů, dohledat výše marží u developerů (u jednotlivých staveb), atd. Telefonní volání, cena elektřiny regulované jsou a přitom mnohem větší zásah do rodinných rozpočtů, je právě pořízení nemovitosti.
Franta

ODPOVĚĎ: Bohužel neexistují vhodná data - ceny z inzerátů realitek jsou irelevantní, jediným skutečným zdrojem jsou katastry nemovitostí (mají smlouvu s kupní cenou) nebo finanční úřady (platba daně z převodu nemovitostí). S těmito daty ale bohužel stát nepracuje, i když by nebylo složité, aby je statistický úřad získal. Alespoň částečným vodítkem je HB Index, který každé čtvrtletí zpracováná Hypoteční banka - podívejte se na jejich web. 18.10.2011 10:40

OTÁZKA: Dobrý den, myslíte si že je lepší v dnešní době z uspořených peněz (např. 400 000) částečně splatit hypotéku, tak aby byla měsíční splátka menší - v době kdy mi končí fixace, nebo tyto peníze někde "zhodnocovat" a k nim měsíčně spořit další,i když nevím jaký může být výnos ? Hypotéku mám ještě na dalších 25 let v hodnotě cca 3 200 000.
Jitka

ODPOVĚĎ: Tohle hodně záleží na vaší povaze. Z ekonomického pohledu dává větší smysl volné peníze investovat jinam a nechat je dlouhodobě pracovat pro vás, emocionálně se řada lidí snaží svůj dluh co nejrychleji snižovat. Pokud splátky zvládáte bez problémů a máte dost velkou finanční rezervu na nečekané události (3-6 měsíčních příjmů), je lepší peníze dlouhodobě investovat. Pokud rezervu nemáte, použijte část volných peněz na její vytvoření. 18.10.2011 10:38

OTÁZKA: Dobrý den, jakou částku minimálně byste doporučil dávat si měsíčně stranou: rodina, 2 děti (1 a 4 roky), celkový příjem 45.000 Kč. Úspory 0 (padnou na stavbu domu). Děkuji.
Anonym

ODPOVĚĎ: Bude to asi znít drsně, ale nejprve bych budoval rezervu pro nečekané situace (minimálně tři, ideálně šest měsíčních platů - zejména pokud stavíte, bude nečekaných výdajů hodně). A dlouhodobě alespoň 10 % příjmů na zajištění důchodu pro vás a vaši ženu a dalších 10 - 15 % na střednědobé investice (nové auto, vzdělání pro děti a podobně). Největším rizikem je pro vás dnes nulová rezerva - co se stane, pokud přijdete o práci nebo na tři měsíce onemocníte? 18.10.2011 10:35

OTÁZKA: Někde jsem četl, že u nás poskytuje úvěry přes 120 tisíc firem. Neměl by to stát nějak usměrňovat?
Mirek

ODPOVĚĎ: Měl, ale nemá ochotu to udělat. Přitom by v případě řady pochybných firem stačilo, aby majitelé firmy museli prokázat původ kapitálu, který na provoz a půjčky používají (tak jako musíte prokázat původ kapitálu, když si chcete založit banku, pojišťovnu nebo investiční společnost). A druhou potřebnou změnou by byly mnohem přísnější postihy za to, že firmy klienty špatně a nesrozumitelně informují nebo jim dokonce lžou. 18.10.2011 10:31

OTÁZKA: Byl jsem silně nespokojen se službami poradce společnosti Partners...absolutní nekomunikace, když jsem mu doporučil známého, který potřeboval poradit s životními pojistkami...zřejmě by z něho "nic moc nebylo". Mohu vědět jak postupovat, aby moje případná stížnost neskončila v koši? Děkuji Sobotka
Aleš Sobotka

ODPOVĚĎ: Dobrý den, to je mi velmi líto. Prosím pošlete mi podrobnější informace na email tomas.prouza AT partners.cz, celou věc prošetříme. Předem děkuji. 18.10.2011 10:29

OTÁZKA: Dobrý den, tento měsíc jsem si vytvořila osobní finanční plán a nějak se mi nedaří jej dodržovat. Máte nějaký tip? :)
martina25266

ODPOVĚĎ: Nejprve velká pochvala za to, že jste to vůbec udělala a přemýšlíte nad tím :-) Hodně záleží na povaze a vlastní disciplíně, ale kolegyni se vyplatila klasická obálková metoda - na začátku měsíce si peníze rozdělila do obálek podle jednotlivých typů výdajů a když došly peníze v obálce "zábava", tak prostě poslední čtyři dny v měsíci vynechala odpolední kávu a dort. Sama sebe znáte nejlíp, záleží tedy na tom, jaký bič na vás bude platit nejlépe. A rozhodně nezapomeňte i na nějakou odměnu, když svůj plán zvládnete měsíc dodržovat, ať se máte na co těšit :-) 18.10.2011 10:28

OTÁZKA: Dobry den, mam 3 uvery u KBanky - prvnimu konci fixacni doba v roce 2013 a dalsim dvema v 2015. Jake jsou moznosti konsolidace uveru do jedineho, aniz by me to stalo o mnoho vic nez zaplatim na poplatcich (vedeni uctu 2x150Kc a 1x80Kc . S prihlednutim na dnesni vyhodne urokove sazby - moje sazby jsou 4.99% a 5.04%. Dekuji
Pavel

ODPOVĚĎ: Záleží na tom, jestli vám banka povolí předčasné splacení a za jaký poplatek / sankci. Nejprve si zjistěte toto a poté si nechejte vypracovat alternativní nabídky hypoték. Pak už stačí jen papír a tužka, abyste viděl, jestli vám úspora stojí za to. 18.10.2011 10:25

OTÁZKA: Co byste doporučil v případě předlužení? Jak nejlépe řešit přeúvěrování, kreditní karty? Co je nutné kupř. pro osobní bankrot? Není lepší cesta?
maroshek

ODPOVĚĎ: Pokud ještě nemáte záznam v registru dlužníků, určitě přeúvěrování, na konsolidaci dluhů existuje několik speciálních produktů, včetně tzv. americké hypotéky (tady ovšem potřebujete nemovitost, kterou můžete ručit). Před konsolidací si ale předem zjistěte náklady, některé firmy při předčasném splácení účtují vysoké poplatky, někdy i ve výši všech úroků, které byste u nich zaplatil. Osobní bankrot je až poslední cesta, navíc s ním musí souhlasit vaši věřitelé a znamená to žít poměrně dlouho s minimálními prostředky. Pokud to jen trochu jde, jděte cestou konsolidace a postupného splacení. 18.10.2011 10:23

OTÁZKA: Jaké jsou běžné podmínky přerušení splácení úvěru. Děkuji
Petr

ODPOVĚĎ: Základní pravidla budete mít popsána ve smlouvě nebo v obchodních podmínkách, vždy ale musí jít o dohodu obou stran. Základním pravidlem je dohodnout se na přerušení keště před tím, než nezaplatíte první splátku - a hlavně tu dohodu uzavřete písemně. V případě sporu vám nepomůže, že jste se na přerušení dohodli třeba na infolince telefonicky. Přerušení splácení je obvykle řešeno dodatkem ke smlouvě, kterou musíte uzavřít písemně. 18.10.2011 10:20

OTÁZKA: Hovoří se o tom, že si běžní lidé neumí moc poradit s financemi, nejsou v téhle oblasti moc gramotní. Ale ani pracovníci bank zrovna velkým umem neoplývají, když nutí lidem naprosto nesmyslné úvěry a kreditky jen proto, aby se udrželi v zaměstnání. Co si o tom myslíte?
Zuzka

ODPOVĚĎ: Tohle je bohužel realita bankovního byznysu. Pracovníci na přepážkách mají čím dál tvrdší kvóty prodeje různých produktů a také čím dál větší část jejich platu je závislá na tom, co prodají. Banky se tak sice snaží tvářit jako "poradci", ale jde o čím dál tvrdší prodej, který bohužel těží z toho, že řada klientů neumí říct ne, i když daný produkt (a nemusí jít pouze o úvěry) vůbec nepotřebuje. 18.10.2011 10:18

OTÁZKA: Všude se teď píše o tom, jak nezaplacená pokuta v tramvaji před 20 lety vyvolá nyní astronomický dluh, jak je to možné? To neexistuje nějaká promlčecí lhůta, nebo se lidi musejí bát celý život? Děkuju za odpověď.
Alena

ODPOVĚĎ: Lidé si bohužel často pletou dva pojmy. Dluh sám o sobě nezaniká nikdy, když zjistíte, že vám váš strýc dluží 20 000 Kč z roku 1972, můžete je pořád vymáhat. Ale promlčuje se právo na možnost získat rozsudek u soudu, protože už staré římské právo stálo na principu, že svá práva musíme hájit aktivně a co nejdříve. Většina dluhů (přesněji možnosti jít k soudu a získat rozsudek přikazující dlužníkovi zaplatit) se promlčuje po třech letech, ale některé firmy si do smlouvy nebo obchodních podmínek dávají lhůty delší, takže pečlivě čtěte. Pokud na vás někdo najde třeba deset let starý dluh, může s tím jít k soudu - tam ale stačí uplatnit námitku promlčení a soud žalobu zamítne, musíte se ale aktivně bránit. 18.10.2011 10:16

OTÁZKA: Jaký je Váš názor na to, že banky vnucují lidem kreditní karty? Kdo s nimi neumí zacházet, platí pak děsivé úroky.
Jarmila

ODPOVĚĎ: Je to přesně o tom, co říkáte - pokud umím s kreditkou zacházet, je to dobrý nástroj na běžné placení. Ale pokud nemám disciplínu, je to cesta do pekla, 20-30% úroky jsou standardní. Klienti často nerozlišují mezi debetní a kreditní kartou, takže neví, co si pořizují, a pak se diví. Tady by měl mnohem přísněji zasáhnout stát a jasně definovat, co a jak (včetně velikosti písma a přesných formulací) se musí klientovi sdělit. Pokud jasně vidím, že zaplatím úrok 35 % a stejně podepíšu, je to má chyba. Pokud ale banka zneužije toho, že financím nerozumím, měl by zasáhnout stát. 18.10.2011 10:12

OTÁZKA: Má dluhy cca 10.000.000 ( díky podvodu mého společníka a mé hlouposti ) i s úroky, mám obstavené účty, exekuci na mzdu atd. co s tím??? Jsem zoufalý.
Mirek

ODPOVĚĎ: Doporučuji vám obrátit se na jednu z následujících organizací: Poradna při finanční tísni - www.financnitisen.cz Asociace občanských poraden - www.obcanskeporadny.cz Pokud jste schopen splácet aspoň část, je alespoň malá šance na dohodu o osobním bankrotu, ale samozřejmě budete muset získat souhlas věřitelů. Pokud budou soudní, pochopí, že je lepší mít garantovánu aspoň část splátek než dalších deset let nezískat nic, protože řada lidí ve vaší situaci raději uteče do černé ekonomiky, protože tak vysokou sumu nemá šanci nikdy zaplatit. 18.10.2011 10:09

OTÁZKA: Často se mluví o lichvářích, ale nikdy jsem neslyšel nic o tom, že by nějakého zavřeli. Jak je to možné?
Pavla

ODPOVĚĎ: Problémy jsou dva - špatné paragrafy a nedostatečně proškolení policisté, státní zástupci a soudci. U lichvy v trestním zákoně bohužel nejde jen o přehnaně vysoký úrok, ale také o to, že soud musí prokázat, že lichvář zneužil vaší tísně, neznalosti nebo rozumové slabosti. Neznalost a tíseň by šly obvykle použít, ale české soudy (včetně toho Nejvyššího) tíseň vykládají velmi omezeně - pokud vaše děti neumírají hlady, nejste prý v tísni. Tento výklad by se měl velmi rychle změnit. Druhým problémem je policie a soudy - finanční trestné činy jsou na stíhání složité a jen málokdo to umí, takže by výrazně pomohlo, kdyby policisté a soudci dostali lepší podporu a vzdělání. 18.10.2011 10:07

OTÁZKA: Říká se, že jsou dobré dluhy a špatné dluhy, co to znamená? Opravdu může být nějaký dluh dobrý?
Jan M.

ODPOVĚĎ: Dobrý den všem čtenářům iDnes. Dobrý dluh je takový, který něčemu pomůže - třeba hypotéka, díky které budete bydlet a v důchodu vás nebude tížit stále se zvyšující nájem (nebo budete moci svou nemovitost prodat a tak si zajistit slušný důchod). Dobrým dluhem je také investice do vzdělání, která vám nebo vašim dětem umožní získat lepší práci. Naopak špatné jsou dluhy za spotřebu, zejména za věci bez dlouhodobé hodnoty. Je hezké si užít týden v Egyptě na dluh - ale opravdu to stojí za všechno to odříkání po zbytek roku, co budete půjčku splácet? 18.10.2011 10:03

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Wall Street, Atény, Praha: proč bychom měli vyrazit do ulic?

Řecké demonstrace i protesty ve Španělsku nás nechaly klidnými. Nepokoje v arabském světě byly ještě vzdálenější. Obyčejní Američané zabírají Wall Street – ani to s námi nehnulo. Popravdě, většina nás zachovává týž odstup i od domácích událostí na Šluknovsku. Vydrží Čechům klid věčně?

Od půlky září běží v New Yorku médii přehlížená okupace Wall Street, série demonstrací, veřejných projevů a protestů proti rostoucí nerovnosti chudých Američanů a bohatých bankéřů. Možná by nad tím šlo mávnout rukou – jenže masové protesty se minulý týden rozšířily do Bostonu a o víkendu i do desítek dalších amerických měst.

Lid versus bankovní management

Většinu protestujících sice na počátku tvořili mladí nezaměstnaní lidé (podobně třeba jako při protestech ve Španělsku), ale k večerním a víkendovým akcím se přidávají tisíce zaměstnaných lidí i důchodců, kteří reagují na nejvyšší příjmovou nerovnováhu a nezaměstnanost od dob Velké deprese a nesouhlasí s vládní politikou podpory finančních institucí na úkor podpory tvorby pracovních míst – a především s tím, že management finančních institucí nebyl na rozdíl od jejich řadových zaměstnanců nucen k žádným osobním obětem. Pro ilustraci jedno číslo z řady statistik – Bank of America jako největší americká finanční instituce obdržela z veřejných rozpočtů od roku 2008 podporu ve výši 230 miliard dolarů – a za roky 2009 a 2010 nezaplatila ani dolar na daních, nýbrž dostala ještě daňovou vratku ve výši 4,2 miliardy dolarů. Ale co, Amerika není střední Evropa, řekne si řada Čechů a mávne nad tím rukou.

Hlavně klid

Rozhořčení z rostoucí nespravedlnosti společnosti se nešíří pouze Amerikou nebo arabskými zeměmi, ale je vidět už i v Evropě. Nejmasivněji zřejmě ve Španělsku, kde je pětina mladých do 30 let nezaměstnaná a dalších 46 procent má pouze krátkodobé pracovní smlouvy maximálně na půl roku (což jsou mimochodem horší čísla než v Egyptě nebo Tunisku). Ale co, Španělsko není střední Evropa, řekne si řada Čechů a mávne nad tím rukou.

První vlaštovky nespokojenosti se objevují i v Čechách. Ale co, Šluknovsko je problém „nepřizpůsobivých“, a ne normálních Čechů, řekne si řada těch, kteří mají štěstí, že žijí jinde, a mávne nad tím rukou. Jenže to, co vybublalo na povrch na Šluknovsku, se dříve či později objeví i jinde. Nepromyšlené sociální reformy, které neberou ohled na lokální situaci a nemotivují ke změně, stejně jako čím dál tím horší školství přinesou čím dál tím rychlejší rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými.

Majetková segregace začíná ve škamnách

Změny v sociálním systému se dají udělat velmi rychle – a pokud bude podpora jasně určena potřebným a zároveň bude motivovat k osobní aktivitě a řádné péči o rodinu, efekty se dostaví velmi rychle. Jen si politici budou muset uvědomit, že osobní aktivitu nelze měřit účastí na nucených pracích a že je na to potřeba mnohem jemnější metr, který budou držet v ruce lidé na obecní úrovni, kteří mohou v menších městech a vesnicích lépe dohlédnout na to, kdo se jak chová.

Mnohem větší problém je ale rychlý propad českého školství: propadá se v mezinárodním srovnání čím dál rychleji – a čeští rodiče se naučili, že za nadprůměrnou školku a školu se musí platit nemalé peníze. Během pár let se tak české děti začaly dělit na ty, jejichž rodiče si mohou dovolit platit tisíce korun měsíčně za to, co už jednou zaplatili v rámci svých daní, a na ty, jejichž rodiče si to dovolit nemohou, a kteří tak zůstávají napospas ve zbytkových školách. Děti bohatých tak dostanou nejen mnohem lepší vzdělání než děti chudých, ale už od mala v nich díky tomuto sytému pěstujeme pocit nadřazenosti. Česká společnost přitom historicky bývala hodně soudržná – a dnes se nikdo neptá, jestli ta radikální změna, která se objevuje, je skutečně správná. Příklady ze světa ovšem ukazují, že separovat děti tímto způsobem je cesta do pekel. Zřejmě je nejvyšší čas na okupaci ministerstva školství.

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Škrtneme celé Šluknovsko?

Česká republika zažívá věc, na kterou není zvyklá – dlouhodobé rasové a sociální nepokoje. A až zoufale si s tím neví rady.

Navíc se problém, který má především rovinu bezpečnostní a rovinu definování nové podoby české společnosti, změnil v politickou hru. Řadě voličů bezpochyby dobře zní hesla o příliš štědrém sociálním systému, zejména pokud se v další politikově větě objeví slova jako „Rom“ nebo „nepřizpůsobiví“. Jenže všechny země, které zažily politiky stavějící svůj úspěch na podobných heslech, čekaly velké problémy.

Skutečné řešení je bohužel složitější a vyžaduje to, čeho se státu obvykle nedostává – kreativitu a odlišný přístup k původcům problémů a jejich obětem. A vyžaduje i peníze, v dnešní době další nedostatkovou komoditu.

Pořádek

První krok by měl být jasný – obnovení pořádku. Jenže to bohužel neznamená mediálně líbivé nasazení pár těžkooděnců, ale dlouhodobou a účinnou přítomnost policistů v ulicích a jejich schopnost zasahovat při každé události sebeméně narušující veřejný pořádek. Všichni, kdo zažili New York před starostou Rudym Giulianim a jeho „nulovou tolerancí“ a po něm, vědí, o čem je řeč a co správně řízená policie (což mimochodem neznamená nutně vysoký policejní rozpočet) dokáže.

Právo

I když – bez rychlých a kreativně fungujících soudů může pochůzkář dělat cokoliv a nic se nezmění. Soudy by měly mnohem lépe rozlišovat, kdo má šanci se napravit a kdo ne. Přidržme se ještě na okamžik amerických příkladů (jakkoliv vím, že do české právní kultury se přenášejí jen velmi těžce). Pokud v USA někdo překročí rychlost, může jako první trest donést soudu třeba dvacet článků z novin o nehodách způsobených vysokou rychlostí a fotky dvaceti pomníčků od cest. Pokud pochopí, soud dosáhl svého rychle a elegantně. A pokud nepochopí, soud by měl při dalším přestupku zasáhnout rychle a tvrdě.

A decentralizace

Mnohem složitější je nově nastavit systém sociálních dávek. Plošné škrty jsou líbivé, ale problém nevyřeší, stejně jako ho nevyřeší nucené práce ordinované všem bez rozdílu. A nejde o to, že česká ústava všem garantuje pomoc v materiální nouzi, jde o to, že administrativně pohodlná řešení nedělají rozdíly mezi těmi, kdo pomoc opravdu potřebují a těmi, kteří jen vědí, jak se uvnitř systému pohybovat.

Místo plošných škrtů bychom tak měli hledat systém, který bude umět posoudit „potřebnost“ a dá skutečnou pravomoc sociálním pracovníkům a starostům, aby určovali, kdo si pomoc zaslouží a kdo ne, případně co pro ni musí udělat. Podmíněná pomoc bude motivovat ty, kteří chtějí svůj život změnit, a stát nebude plýtvat penězi tam, kde to nemá cenu.

Jenže taková změna bude hodně náročná a přinese mnohem méně politických bodů než populistická hesla…

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Škrty, škrty – a co dál?

Poslední týdny přinášejí jednu negativní ekonomickou zprávu za druhou a zdá se, že se svět řítí do další recese. Většina odhadů dnes pracuje s nižšími předpoklady růstu než před létem a důvěra v budoucnost jako by se v letním vedru vypařila.

Pokud věříte, že se blíží další velká deprese, sledujte The Economic Collapse Blog. Jsou to komentáře hodně alternativní, ale některé současné události nahlížejí z velmi zajímavého úhlu. Zejména pokud jste zvyklí na české ekonomické zpravodajství a žijete v blaženém klidu, neboť nedávno stoupl rating České republiky, a máte dobrý pocit z toho, že vláda ze všech sil bojuje za co nejnižší schodek veřejných financí.

Neškrtí nás škrty příliš?

Jenže nikdo se bohužel neptá, jestli je nižší schodek skutečně úhelným kamenem rozvoje a stability české ekonomiky a proč tolik energie vkládáme právě do boje za dosažení o desetinku lepšího čísla v letošním nebo příštím roce. Samozřejmě neříkám, že bychom měli bezhlavě navyšovat deficit veřejných financí – ale rozhodně bychom měli mít i plán jdoucí dál než k příštímu rozpočtu.

Řada lidí má totiž pocit, že se ze současných ekonomických problémů oklepeme stejně rychle jako v roce 2008. Jenže v roce 2008 byl ekonomický krach pro všechny tak šokující, že donutil politiky k rychlé společné akci a neexistovalo žádné omezení pro množství peněz, které byli politici (i mnozí centrální bankéři) ochotni nalít do ekonomik a podpory krachujících bank na obou stranách Atlantiku.

Dnes se místo rychlé a rozhodné akce všichni politici zamilovali do salámové metody, kdy pomalu a obvykle se zpožděním, které vše prodražuje, hasí největší požáry. A politickou mantrou se staly krátkodobé úspory bez ohledu na to, jaké dopady budou mít dnešní škrty na zítřejší ekonomický vývoj. Možná je to zaslepení Řeckem, že veškerou pozornost sbírá výše dluhu, ale pro finanční trhy je stejně důležité i to, jakou šanci mají ekonomiky v problémech růst a jak dokážou zlepšit svou konkurenceschopnost.

Nebezpečná choroba: krátkozrakost

České veřejné finance jsou na tom ve srovnání s řadou jiných zemí pořád ještě dobře, a místo krátkodobých škrtů bychom se tak měli mnohem více soustředit na střednědobou stabilitu a na podporu růstu české ekonomiky. Střednědobá stabilita znamená především smysluplnou sociální, zdravotní a důchodovou reformu – jenže připravené změny jsou spíše haškovským „mírným pokrokem v mezích zákona“, neboť přes všechny povolební naděje česká politická realita nic jiného neumožňuje.

Nejhorší ale je, že zcela chybí šampion ekonomického růstu. Díky neúnavnosti ministra financí dnes už všichni chápou jeho snahu o co nejrychlejší ozdravění veřejných financí (i když s ním nemusí souhlasit). Ale kde je nějaký státník, který by stejně razantně podporoval rozvoj české ekonomiky? Kde je státník, který by nemilosrdně snižoval byrokratické překážky podnikání? Kde je státník, který vůbec tuší, kam by se měla Česká republika ubírat v dalších dvaceti až třiceti letech – a uměl by prosadit změny, které by náš úspěch podpořily? Pokud se takový nenajde, nepomohou nám ani ty nejrazantnější škrty ve státním rozpočtu.

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Nepanikařte, bude líp. Možná...

Politici stvořili systém, na který nestačí. Jejich neschopnost může přivodit další vážnou krizi.
Zatím všude kolem sebe vidíme paniku, která se pomalu vymyká kontrole. Ekonomické předpovědi jsou velmi obtížné a každý je omylný. Dokonce i všemi uctívaný Alan Greenspan, který své přítelkyni, novinářce Barbaře Waltersové, v polovině sedmdesátých let rozmluvil investici do bytu na Páté avenue v New Yorku. Kdyby tehdy neposlechla radu budoucího ekonomického guru, mohla být nyní mnohem bohatší. A to i přes pád cen nemovitostí, který přišel po poslední velké krizi roku 2008. Tato krize přinesla tři věci. Za prvé oddělila v různých druzích investic zrno od plev, ukázala, co má skutečnou hodnotu a co byla jen nafouknutá bublina. Za druhé připomněla, že dnes finančnímu trhu vládnou instrumenty a automatizované obchodní systémy, kterým po čase nerozumějí už ani jejich autoři. A za třetí ukázala pevnou víru všech v právo na štěstí. Nalijme tam co nejvíc peněz a bude to (snad) dobré Zatímco ještě před dvaceti lety by byl dopad poslední krize výrazně hlubší a hlavně by mnohem delší dobu trval návrat trhů vzhůru, obrovský politický tlak na rychlé a bezbolestné řešení přinesl masivní státní intervence a pumpování peněz do zabrzděné ekonomiky. Místo toho, aby investoři, ekonomové i politici po roce 2008 pochopili, že stvořili systém, na který nestačí, naučili se něco jiného – že stačí do ekonomiky nalít dostatek nových peněz a všechno bude ještě chvíli v pořádku. Zatímco ještě donedávna byli otroky kvartálních výsledků pouze manažeři firem obchodovaných na burzách, v posledních dvou letech se stejnými otroky kvartálních statistik stali i ministři financí a centrální bankéři mnoha zemí. To samozřejmě vyvolává hlad po dobrých zprávách, ať už skutečných, nebo uměle vytvořených, jako byly třeba výsledky posledních strestestů evropských bank. Měkká metodika, nereálné scénáře a co nejméně přehledné prezentování výsledků měly vytvořit dojem, že evropský bankovní systém je zdravější, než odpovídá realitě. Pečlivě připravené, či spíše upravené testy možná na nějaký týden odložily nepříjemné otázky. Jenže investoři jsou často jako děti – když jim neodpovíte na otázku, budou se ptát čím dál důrazněji a velmi rychle poznají, když jim neříkáte pravdu. Podobně je to s vírou investorů v akcie evropských bank – po první otázce by snesli pravdu, dnes už mají pocit, že cokoliv, co slyší, je pravda jen částečně a bojí se, co všechno se před nimi ještě skrývá. Ztrátu důvěry posilují bohužel i špatná makroekonomická data většiny důležitých ekonomik. Nikdo v dnešní době neočekává rychlý ekonomický boom, ale po opatrném růstu posledních dvou let jsou poslední čísla horší, než se čekalo. Všichni se přitom v posledních dvou letech naučili spoléhat na to, že věci „tak nějak poběží“, a jsou překvapeni, že najednou všechny předpoklady přestaly vycházet. V takové situaci je ideální prostor pro pověsti, zaručené zprávy a nefalšovanou paniku. Přispívají k tomu zejména politici, a to na obou stranách Atlantiku. Evropa má vynikající talent k odkládání problémů Mnohem horší dopad na prohlubující se nejistotu než americké rituální tanečky ale má neschopnost evropských politiků jasně říct, kde je hranice, za kterou není možné jít. Řecko-portugalsko-španělsko-italský problém se táhne již příliš dlouho a Evropa zatím předvedla pouze talent k odkládání problémů a uplácení všech, kteří by mohli šeptat něco o císařových nových šatech, halících evropskou politiku vůči těmto zemím. Jenže peníze pomalu docházejí a nervozita roste. Pět zemí eurozóny tvrdě požaduje zástavy za svůj příspěvek do záchranného fondu, Evropská centrální banka stále odmítá své kroky koordinovat s Evropskou komisí a euroskupinou ministrů financí, což vše pouze prodražuje. A náznaky eurokomisaře Olliho Rehna o možném vydávání společných eurobondů by trhy uklidnily před půl rokem, ale ne dnes, kdy trhy ztratily víru ve schopnost politiků problém účinně vyřešit a strach z budoucnosti je patrný snad v každém komentáři analytiků. Strach se projevuje i v chování velkých investorů. U hedge fondů (které jsou obvykle dobrým indikátorem budoucího vývoje) převážil krátký prodej akcií, což znamená, že manažeři hedge fondů (anebo jejich automatizované obchodní systémy) očekávají i přes poslední velký propad další pokles cen akcií. Podobně panikaří i drobní investoři – letní měsíce přinesly ve Spojených státech i na dalších trzích masivní výběry z podílových fondů. Podobně velké výběry fondy zaznamenaly naposledy na podzim roku 2008. A pokud bude špatná nálada na trzích trvat, až se druhý týden v září po Labor Day řada Američanů vrátí do práce, bude nás čekat další vlna výprodejů a rostoucí strach z budoucího vývoje. Čím větší krizi namalujete na zeď, tím větší taky bude Pokud politici na obou stranách Atlantiku (ale především v Evropě) nenajdou disciplínu a ochotu prosadit skutečně účinné řešení nahromaděných problémů, čeká nás poměrně nepříjemný rok a návrat finančních trhů na původní hodnoty bude mnohem pomalejší. Ani propady posledního týdne ovšem neznamenají, že přišel konec světa. Jen je potřeba nenechat se manipulovat a při rozhodování používat hlavu. Dovolím si proto několik rad a snad budou užitečnější než ona Greenspanova rada z poloviny sedmdesátých let neinvestovat do nemovitostí v New Yorku.

Propady na finančním trhu neznamenají rozvrat ekonomiky ani konec světa. Nemusíte si proto vytvářet zásoby léků ani jídla či kupovat pozemky pro pěstování vlastních potravin. Zapomeňte i přes masivní mediální tlak na nákup zlata (či nedej bože na diamanty). Růstovou vlnu už jste nestihli a při dnešních cenách zlata je pouze otázkou, kdy dojde ke korekci, která rozhodně nebude v řádu procent, ale výrazně vyšší. Pokud máte volné peníze a chcete investovat dlouhodobě, začněte se dívat po podhodnocených akciích. Soustřeďte se ale spíše na průmyslové podniky a strategické služby, bankovní akcie nakupujte, pouze pokud jste milovníkem adrenalinu, protože banky čeká ještě mnoho složitých testů. Především ale mějte jasný plán, proč a jak investujete. Jsou-li vaše investice na deset či dvacet let, nemusí vám dvou- či tříletý propad kurzů dělat starosti. Nezapomeňte se proto dívat na správný horizont a nepanikařte tam, kde je to zbytečné.

A nezapomínejte, že finanční trhy jsou iracionální – takže čím častěji budete mluvit o krizi, tím větší bude. Psáno pro Hospodářské noviny Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Zlatá horečka stoupá: čas na aspirin a studený obklad

Kdo nemá doma cihličku zlata, jako by vůbec nebyl. Aspoň takový dojem vytváří většina českých médií – a pomáhají tak vytvářet horečku, na které vydělají jen překupníci.

O zlatu se poslední měsíce ve světových médiích (a poslední týdny v médiích českých) píše několikanásobně častěji než v uplynulých letech. Důvod je samozřejmý – raketově rostoucí cena zlata v protikladu k padajícím cenám akcií i nemovitostí. Problém ale je, že se cena zlata velmi rychle blíží svému vrcholu a během pár dní, týdnů či měsíců přijde korekce. Ta navíc nebude v řádu pár procent, ale pád bude pravděpodobně mnohem hlubší.

Regulace – jen pro někoho

Tisíce lidí však mezitím stihly uvěřit, že zlato je jedinou správnou cestou, jak zabezpečit své úspory, a dojemné reportáže o babičkách nakupujících zlato v České mincovně, se dokonce objevovaly i v hlavních televizních zprávách. Každý student psychologie tak mohl během posledních měsíců získat spoustu materiálu o tom, jak se vytváří a podporuje davová psychóza.

Možná bychom nad tím mohli mávnout rukou – za svá rozhodnutí je zodpovědný každý sám, tak proč by nás mělo trápit, že někdo naletěl na zlatou bublinu? Jeden důvod by se možná našel.

Zlato je investice stejně jako akcie, dluhopisy nebo podílové listy. A každý, kdo pomáhá lidem s výběrem vhodných akcií či fondů, ví, jak přísná pravidla musí plnit, jak musí vyhodnocovat vhodnost vybrané investice a o čem všem musí klienta informovat, včetně všech možných rizik. Ovšem pokud klientovi místo promyšleného portfolia podílových fondů nabídnete zlato, nemusíte nic – žádné vysvětlování, žádná varování před riziky, a především žádná odpovědnost. Stačí mít v ruce graf rychle rostoucího kurzu zlata a přidat dojemný příběh o trvalé hodnotě žlutého kovu. A pak už jen klientovi ukázat, kde má podepsat.

Mlčení je souhlas. A zodpovědní mlčí

Je to jen další ukázka nesmyslné regulace, kdy stát vědomě či nevědomě zvýhodňuje jeden produkt nebo jeden druh podnikatelů před jinými a poškozuje tím své občany. Pokud by totiž prodejci zlata museli plnit stejné povinnosti jako ti, kdo nabízejí „klasické“ investice, bylo by napálených chudáků, kteří celoživotní úspory investovali do zlata přesně na vrcholu zlaté horečky, výrazně méně. Jenže to by osud běžných lidí musel někoho z regulátorů zajímat.

Česká národní banka na prodejce zlata nemá žádné páky (a její odbor ochrany spotřebitele, který by aspoň mohl varovat před nejpodivnějšími praktikami, jako obvykle mlčí). A ministerstvo financí? To má tolik práce s bořením celého českého finančního trhu, že ochrana pár tisíc lidí, kteří naletěli nijak nekontrolovaným a neregulovaným prodejcům zlata, tam nikoho nezajímá.

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...

Vláda má dluhy ráda. „Bojem“ s nimi může ospravedlnit cokoli

Poslední týdny plní média jeden článek o zadlužených ekonomikách za druhým. Příběh o snaze rychleji omezit zadlužování české ekonomiky dokonce nedávno vyvolal další koaliční bouři ve sklenici vody. Škoda, že jde jen o řečnická cvičení.

Nejprve musíme oddělit pohled zahraničních investorů a ratingových agentur od domácího pohledu, omezeného hranicemi české kotliny a vedeného především snahou nabrat politické body či alespoň poškodit jinou stranu.

Ze zahraničního pohledu se Česká republika s drobnými výchylkami chovala vždy poměrně odpovědně a ze srovnání s okolními postkomunistickými zeměmi vždy vycházela velmi dobře. Investoři a analytici budou vždycky sledovat relativní ukazatele, tedy to, jak se nám daří nebo nedaří ve srovnání s jinými. A i když jsme často měli spíše štěstí než rozum, je Česká republika považována za dobrou investici. Můžeme si to samozřejmě pokazit, ale jelikož být lepší než Maďaři nebo Poláci není moc těžké, museli bychom se hodně snažit.

I kdyby školníci pracovali zadarmo, zadlužení neklesne

Něco jiného je samozřejmě domácí pohled. Hrozba zadlužování velmi dobře zafungovala v posledních volbách, a tak je logické, že když zkrachovala popularita vlády, pokoušejí se ji obě větší strany koalice oživit. Je ale smutné, že zatímco před volbami mělo „strašení Řeckem“ obhájit škrty ve výdajích, slouží dnes stejný argument k obhajobě zvyšování daní.

Pokud se pravicová vláda soustřeďuje na zvyšování daní, znamená to, že zřejmě rezignovala na možnost provést to, co od ní všichni čekali – důraznou reformu výdajové stránky rozpočtu. Důraznou reformou přitom není pozastavení pár staveb dálnic ani snižování platů školníkům, ale reforma mandatorních výdajů. Silný mandát vlády – nejsilnější většina ve sněmovně v historii České republiky – dával naději, že během prvního roku dojde k výrazným změnám v tom, komu a jak se rozdělují peníze z veřejných rozpočtů. Místo toho se vláda zmohla jen na pár kosmetických změn, v jejichž účinnost nevěří snad ani ona sama.

Mistři světa v řečnění

Druhou cestou by byla podpora rychlejšího ekonomického růstu. Jenže to by se rozhádaná vláda musela shodnout na výběru priorit a jasně říct, co a jak bude podporovat. Existují tak například krásně napsané materiály o posilování české konkurenceschopnosti s motivačními názvy jako Zpět na vrchol 2012–2020, jenže jejich uvádění do života silně pokulhává. Pod obecné proklamace o efektivnosti veřejných institucí, omezování nadměrné regulace, lepším plánování zdrojů na infrastrukturu a vzdělávání či osobní odpovědnosti ministrů se samozřejmě podepíše každý. Jenže každý, kdo sleduje dnešní fungování české vlády, vidí, že plány na radikální změnu byly zapomenuty pět minut poté, co skončila prezentace materiálu na Úřadu vlády. Bohužel, protože tyto plány mohly pro českou ekonomiku a zdraví veřejných financí udělat mnohem více než to, že se ubere na platech školníkům.

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Celý text...