Evropská komise schovává svou nebezpečnou hospodářskou politiku za sofistikované studie, v Čechách si vystačíme s novinovými rozhovory. Výsledek je ale stejně škodlivý.
Před dvěma týdny vydala Evropský komise ekonomickou studii, kde sama sebe chválí za to, jak úspěšně se jí daří udržovat „delikátní rovnováhu“. Nějak ale tu rovnováhu zapomíná definovat, i když možná jen bere ohledy na členy Evropské unie, kteří se potýkají s hlubokým ekonomickým propadem a masivní nezaměstnaností, vyvolané pomýlenou fixací Evropské komise a některých členských zemí na snižování schodku veřejných financí, ať to stojí, co to stojí.
Evropská komise také zřejmě předpokládá, že pochvalné projevy dokáží zastřít smutnou řeč čísel, které ukazují, že Evropská unie je jako celek v recesi, vyvolané příliš rychlými a nepromyšlenými škrty, a že neustále roste v rámci celé unie nezaměstnanost – zatímco v půlce roku 2008 byla celoevropská nezaměstnanost na úrovni 6,8 %, dnes je už na 10,7 % a zdá se, že zdaleka ještě nejsme na konci.
Ano, tlak na omezení masivních deficitů je rozumný (i když šel jistě provést opatrněji a citlivěji), větší problém je ale z pohledu EU jako ekonomického celku někde jinde. Zatímco v některých zemích se brutálně škrtalo, jiné země měly expandovat, aby aspoň někdo táhl ekonomiku EU kupředu. Evropská komise i ECB se ale raději soustředily na dosahování makroekonomických ukazatelů, vytvořených pro úplně jinou situaci než ve které se dnes nacházíme – a zbytečným utahováním opasků jen odkládají oživení evropské ekonomiky a zvyšují nezaměstnanost.
Nejde přitom o nějakou teoretickou debatu, ale o to, jak dobře se bude naší zemi i celé Evropě dařit. Podívejme se na příklad nám nejbližší – na Českou republiku. Členové dnešní vlády se chválí, že „vůči finančním trhům jsme nejdůvěryhodnější země v regionu“ a zdůrazňují, že se prý nemají „za co stydět“.
To by možná platilo, pokud by se úspěch země poměřoval výhradně podle ratingových agentur. Jenže ať chceme nebo ne, skutečný úspěch se neměří písmenky ratingu, ale růstem ekonomiky, mírou nezaměstnanosti a tím, jestli je růst ekonomiky rozložen rovnoměrně nebo jestli z něj profituje jen úzká skupinka vyvolených.
Když se podíváme na náš hospodářský růst a srovnáme jej se dvěma blízkými „konkurenty“ (Polskem a Slovenskem), uvidíme jednoznačný důkaz toho, jak důležitá je rozumná hospodářská politika. Ještě v letech 2005 a 2006 jsme rostli rychleji než Polsko a podobně rychle jako Slovensko. Ovšem od roku 2007 už jsme za oběma sousedy zaostávali a kumulativní výsledek je pro českou vládu velmi nelichotivý. Zdánlivě bychom mohli být spokojeni, vždyť v letech 2005 až 2012 vzrostl HDP České republiky o 22,6 %. Ovšem Polsko za stejné období vyrostlo o 38,7 % a Slovensko dokonce o 41,2 %…
Ano, obě sousední země rostly z nižšího základu – ale kdyby česká vláda domácí ekonomiku zbytečně nedusila, nemuseli jsme loni klesnout čtyřikrát více než v průměru celá Evropská unie včetně zemí v těžké krizi. Hlavně že se ale umíme pochválit podobně jako Brusel, aniž bychom si přiznali smutnou realitu stagnující ekonomiky, rostoucí nezaměstnanosti a ekonomické bezradnosti za našimi okny.
Rychlé komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
Tak předně se jedná o to, že je rozbitý finanční systém. Všechno ostatní funguje, zboží je dost ale nikdo nemá peníze na to, si ho koupit.Další věc je, že přes extrémní racionalitu a efektivu téměř ve všech oborech společnosti nepracujeme méně ale více. Což absolutně popírá jakkýkoliv pokrok a zároveň vysvětluje nezaměstnanost. Co je příčinou je jasné – daně, regulace a také ustávající potřeba
No, co mám možnost setkávat se mikroekonomikou, tak to poslední co vadí je Brusel. To první co všem vadí je korupce, zneužívání moci, vysoké daně, mnoho předpisů z českého parlamentu, přenášení slibů státu na jiné (typicky placení nemocenské zaměstnavatelem, dph zajištění). A škrty? Jestli jsou tupé nebo chytré je jedno – je jich málo, dluh se zvyšuje neuvěřitelnou rychlostí. Již nyní se za