Nevyhazujte peníze oknem! Poradíme, jak ušetřit

Je to zvláštní paradox – peníze milujeme, chceme je, ale přitom se o ně moc nestaráme. Necháváme je ležet bez užitku, neříkáme jim, co mají dělat, utrácíme je za falešný pocit jistoty místo toho, abychom věděli, co je důležité a bez čeho se obejdeme.

Největším peněžním hříchem, kterého se dopouští téměř každý, je nechat peníze zbytečně válet na běžném účtu. Běžný účet je nástroj určený pro transakce, ne pro spoření. Pokud vám peníze zbývají, přesuňte je alespoň na spořicí účet. Stačí na to jedno kliknutí v internetovém bankovnictví – a pokud na to nechcete myslet, stačí si nastavit trvalý příkaz k převodu nadlimitního zůstatku a všechny peníze nad vámi stanovený limit se přesunou někam, kde vydělají aspoň na inflaci. Pokud máte běžný a spořicí účet v jedné bance, máte navíc své peníze v případě potřeby na svém běžném účtu během pár minut.

A pokud si myslíte, že je jedno, jestli peníze leží na běžném účtu nebo na účtu spořicím, srovnejte si dvě čísla. Pokud necháte volných 30 000 Kč válet na běžném účtu, vydělají vám při obvyklém úročení běžných účtů celé tři koruny za rok! Pokud ale těchto 30 000 Kč přesunete na průměrný spořicí účet, vydělají vám za rok 500–600 Kč.

Druhým velkým hříchem je neschopnost určit si, jakých cílů chci dosáhnout, a podle toho rozdělit peníze mezi různé spořicí a investiční nástroje. Pokud si chci vytvořit rezervu pro nenadálé situace nebo spořím na něco, co si chci pořídit za rok či za dva, potřebuji především jistotu, že o peníze nepřijdu – a volím tedy produkt bez rizika, i když s nízkým výnosem (viz box Buď – anebo. Výnos, nebo jistotu?). Pokud si ale ukládám třeba na stáří a mám ještě dvacet let času, musím volit mnohem odvážnější investiční produkty, protože nabízejí mnohem vyšší výnos – a dlouhý čas snižuje riziko výkyvů.

Typickým příkladem tohoto hříchu je česká fascinace stavebním spořením. Stavební spoření bývalo velmi výnosným produktem (a i po posledních změnách má v rodinném portfoliu své místo), ale pokud máte jeden rodinný účet v bance a pak už jen stavební spoření na všechny členy domácnosti, připravujete se o zajímavé výnosy jiných investic.

Emoce: nejhorší rádce investora

Třetím velkým hříchem je rozdělování peněz podle emocí, a ne podle skutečné potřeby. Nejčastějším požadavkem klientů při prvním setkání je pojištění dětí proti úrazu. Emocionálně to je samozřejmě pochopitelné – ale jak důležitých je pro váš rodinný rozpočet těch pár stovek pojistného plnění za zlomenou ruku? A jaký dopad na rodinný rozpočet by měla smrt nebo roční pracovní neschopnost živitele rodiny?

Podobně špatným rádcem jsou emoce také při spoření na stáří. Řada lidí má pocit, že když už si konečně začne spořit na penzi, měli by používat „ten správný“ produkt. Jenže místo toho, aby si nechali poradit, sáhnou po produktu, který nese správné jméno – penzijní fond. Bohužel si přitom často ani nezjistí, že jde o produkt, jehož výnos kvůli povinně konzervativnímu investování taktak poráží inflaci.

Pro lidi zhruba do 40 let věku nemají penzijní fondy žádný velký přínos, protože ani při maximální státní podpoře a maximálním daňovém odpočtu nedokážou přebít výnos akciových fondů či přímo investic do akcií. Člověk, kterého čeká odchod do důchodu za dvacet a více let totiž především potřebuje hledat co nejvyšší výnos z peněz, které je schopen ušetřit. Teprve později začíná být důležitější jistota, že mé investice neklesnou na hodnotě (za což se musím vzdát části možného výnosu). A penzijní fondy, které ze zákona nesmí jít do minusu, jsou dobrým nástrojem pro uchování hodnoty peněz.

Chytré investice myslí za vás

Mladý člověk by měl své penzijní investice směrovat do akciových fondů, akcií a dalších investic, které přinášejí vyšší výnosy. I v případě propadu trhu má totiž mnoho let času na to, aby se investice vrátily na původní hodnotu a opět začaly vydělávat. Ale s tím, jak stárne, by měl podíl dynamických investic snižovat a peníze přesouvat do konzervativních produktů, jakými jsou dluhopisové fondy a fondy peněžního trhu. Vynášejí sice jen mírně nad inflaci, ale pár let před důchodem už je hlavním cílem ochrana naspořených peněz, ne snaha vydělat za každou cenu.

Pokud se vám ale nechce myslet, sledovat kapitálové trhy a rozhodovat se, zdali už je správný čas na změnu složení portfolia, můžete tyto starosti přenechat jiným. Pokud vlastníte větší objem peněz, stačí dát jasné zadání obchodníkovi s cennými papíry, který bude spravovat vaše portfolio a bude jeho složení měnit podle potřeby.

Nemusíte ale zoufat ani v případě, že se vaše úspory na důchod nepočítají v milionech. Stačí na trhu najít vhodný fond životního cyklu. Tento fond bude mít v názvu obvykle nějaký rok – třeba Superfond 2035 je určen pro lidi, kteří půjdou do důchodu právě okolo roku 2035. Manažer takového fondu pak má jednoduchý úkol – dnes investovat především do akcií a komodit a s tím, jak se bude blížit rok 2035, zvyšovat podíl konzervativních investic, aby ochránil majetek klientů.

Máte jasný cíl?

Chytrá volba produktů je samozřejmě důležitá, ale základem úspěšné péče o vlastní peníze je schopnost jasně si stanovit cíle. Zní to možná triviálně, ale dát dohromady to, co chci a kdy (nový byt, dva miliony korun při odchodu do důchodu, omezení rizik rodiny, startovní výbavu pro děti do života), je pro volbu správné strategie to nejdůležitější. Zároveň si musíte cíle seřadit podle důležitosti, abyste měli jasno v tom, který cíl případně změnit nebo opustit, pokud nemáte na splnění všech dost peněz.

A pokud si pořizujete nějaký finanční produkt, musíte přesně vědět, jaký cíl vám daný produkt pomáhá splnit. Nikdy nepodepisujte smlouvu jen proto, že vám někdo tvrdí, že je to výhodné nebo že je teď k dispozici zajímavá sleva nebo bonus. Pokud je totiž vaše portfolio jen náhodnou směsí různých produktů bez ladu a skladu, budou na vašich penězích místo vás vydělávat jiní. Můžete si takový luxus dovolit?

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Share