Zaostřeno na Kalouska: Jak nás vidí svět venku

Především jsme podle Financial Times důvěryhodní. Jinými slovy, pokud něco veřejně slíbíme, obvykle to dodržíme (na rozdíl od mnoha jiných zemí). Velkou zásluhu na tom, že nás takto vnímají, má profesionalita českých úředníků, kteří se věnují skutečnému vyjednávání na pracovní úrovni. Během stovek hodin, strávených na různých jednáních v Bruselu, jsem mnohokrát zažil, jak vysoký funkcionář čte připravené stanovisko – a vůbec netuší, o čem mluví. A to ještě byl úspěch, že vůbec mluvil, třeba na výboru, který připravuje rozhodnutí ministrů financí, zástupci některých zemí za čtyři roky nepromluvili ani slovo.

Máme obrovskou výhodu, že se nám do státní správy podařilo přilákat hodně mladých a schopných lidí – a pokud dostanou prostor, dokážou Českou republiku reprezentovat skutečně dobře. Čím vyšší funkce, tím ale v nových členských zemích často horší kvalita a schopnost porozumět všem dopadům projednávaných témat. Mlčení je tak často nejoblíbenější strategií – a protože neměníme to, co se předjednalo na expertní úrovni, jsme považováni za důvěryhodné partnery.

Ekonomické výsledky ministra financí jsou prý podle Financial Times nadprůměrné. Pokud bychom ale škrtli země, které se nacházejí v mnohem složitější pozici než my, které už přes dvacet let zachraňuje sousedství s Německem a nízká inflace, už by to nebyl tak impozantní výsledek. Česká ekonomika totiž klesá mnohem víc, než bylo nutné, a bohatneme mnohem pomalejším tempem než naši postkomunističtí sousedé.

Až budou Financial Times sestavovat žebříček příští rok, bude na tom český ministr financí o pár příček hůř. Ekonomická politika vlády totiž přinesla zbytečně hluboký propad české ekonomiky a nedomyšlené pokusy o reformy situaci ještě zhorší. Největší dopad bude mít bezpochyby důchodová rádobyreforma, která pouze zvýší tlak na veřejné rozpočty, aniž by naprosté většině obyvatel přinesla cokoliv pozitivního. Právě naopak – pokud si lidé z této hry na reformu něco odnesou, bude to ještě hlubší nedůvěra vůči vládě a jejím slibům.

Politicky jsme na tom podle Financial Times hůře než činí průměr. Neumíme totiž najít shodu na tom, co je dobré pro dlouhodobý rozvoj naší země, a tak se (zejména tato vláda) soustředíme na krátkodobé kroky a pod pláštíkem protikorupční rétoriky vytváříme nebývalý prostor pro přátele a kamarády. Žádná jiná vláda ještě tak nepokrytě neobsazovala zajímavé funkce spřátelenými lidmi a ještě nikdy v naší historii nebyly změny tak rychlé a rozsáhle jen pár dní poté, co se vyměnil příslušný ministr současné vlády.

Co si tedy z hodnocení Financial Times odnést? Jsme vnímaní hůř než před rokem, ale pořád se držíme v bezpečném středu. Jenže pohyb okolo průměru dnešní Evropské unie není pro zemi s takovým potenciálem, jaký má Česká republika, příliš uspokojující pozice. Potřebovali bychom se dívat víc do budoucna a hledat cesty, jak se z šedého průměru dostat. Ale chtít to po vládě zmítané interními problémy a přežívající jen díky dobře prováděné technologii moci je asi hodně naivní…