V těchto dnech si připomínáme pětadvacáté výročí sametové revoluce, tedy chvíle, kdy se tehdejší Československo začalo po čtyřiceti letech vracet do svobodné Evropy. Od roku 2004 jsme pak pevnou součástí Evropské unie. Tento stav ale není samozřejmostí, o našem členství musíme mluvit, týká se totiž každého z nás.
Po deseti letech už nejsme novým členským státem EU. Partneři od nás očekávají jasné pozice v otázkách evropské politiky, žádné bojácné schovávání se za větší. Příliš dlouho jsme byli nečitelní, to se naštěstí v posledních měsících mění, protože vláda aktivně prosazuje české zájmy a nebojí se říkat, co je pro naši zemi důležité.
Příkladem je poslední Evropská rada, kdy jsme úspěšně hájili naše zájmy ve složité debatě o ochraně klimatu a energetické politice. Dokázali jsme vytvořit úspěšnou koalici nejen v rámci visegrádské skupiny, ale i s dalšími zeměmi. Umění tvorby koalic a ČR opět jako spolehlivý partner jsou jednou z hlavních cest, jak být slyšet.
Silná národní pozice se ovšem musí tvořit již od vizí. Jsme v EU už natolik dlouho, že musíme umět formulovat, jakou ji chceme. Kdy jindy bychom to měli začít dělat než při vzpomínkách na dobu, kdy svobodné projevy byly potlačovány. Dnes se tak nemusíme bát říct, že vidíme slabiny a bolesti, které evropský projekt trápí. Chápu rozpaky občanů, kteří slyší a čtou, že evropská ekonomika je z krize venku, přesto ale neroste a chybí pracovní místa. Poslouchají, že je Evropa vyvedena z těžkých časů, ale v každodenním životě Španělů, Italů, Francouzů a mnoha dalších Evropanů to prostě vidět není.
Nechceme ztracenou generaci
Je třeba, aby evropská ekonomika začala růst, a k tomu potřebuje investice, jak o tom mluví šéf Evropské komise Juncker. Musí ale jít o skutečné investice, které posílí naše ekonomiky, musí jít o investice, které pomohou chudším zemím a chudším regionům rychleji se vyrovnat s bohatšími částmi Evropy. Občané nesmějí mít strach o svou budoucnost, i proto česká vláda klade silný důraz na ochranu a tvorbu pracovních míst, proto podporuje program Záruk pro mladé, neboť potřebujeme dát mladým lidem šanci, aby mohli získat práci.
Odmítáme, aby Unie fungovala ve dvou skupinách, nesmíme dopustit, aby myšlenka spojenectví a solidarity skončila kastováním členských států, ze kterých se vytvoří ostrovy za hranicemi prestižního klubu. Jako Češi, kteří poznali život za železnou oponou, nesmíme dopustit, aby volný pohyb osob sloužil jako rukojmí těch, kteří kážou o přebujelé migraci ohrožující sociální systémy národních států, i když ekonomické přínosy volného pohybu osob výrazně převyšují náklady.
Bruselská, tedy i naše rozhodnutí
ČR bude vždy chránit svobodu pohybu, která byla jejím občanům desítky let odpírána. Nepřipustíme, aby ji politik jakkoliv velké evropské země obětoval na oltář svého znovuzvolení. Naše země je připravena posílit společnou evropskou ochranu vnějších hranic, ale vždy bude bránit svobodu pohybu, na níž evropská spolupráce stojí. Pokud by tento viditelný symbol jednotné Evropy zmizel, jen by to posílilo nespokojenost mnoha Evropanů.
Jsou to přitom frustrace a strach z nejisté budoucnosti, které Evropany často vedou k volbě zdánlivě prostého receptu ve formě slibů euroskeptických stran. Ale je to i pocit odcizení a neosobnosti, které občané k Unii cítí. Proto o evropských záležitostech musíme hovořit nejen jednou za pět let před volbami do Evropského parlamentu, ale musí se stát přirozenou součástí domácí politiky, na kterou mají bruselská, a tedy i naše, rozhodnutí zásadní vliv.
O Evropě musíme mluvit nejen na půdě vlády a parlamentu, ale je třeba diskutovat se zástupci občanské společnosti, odborné veřejnosti a sociálních partnerů. Věřím, že takovou platformu vytvoří i ve čtvrtek startující projekt Národního konventu o EU. Tedy místa, kde vláda projedná podobu svých rozhodnutí pro evropskou politiku a bude naslouchat hlasu partnerů.V následujících měsících budeme mít na stole témata jako migrace, koheze či fungování evropských institucí. Tedy palčivé otázky současnosti, na které musíme mít jasný názor a které výrazně ovlivní podobu EU na mnoho dalších let.
psáno pro deník Právo
