Opomenutá energetická bezpečnost

Více než půl roku jednají členské státy o balíčku, který určí podobu energeticko-klimatické politiky starého kontinentu do roku 2030. Zkoušku tolerance národních zájmů má ukončit dohoda na Evropské radě koncem tohoto týdne. Proč je cesta k průlomovému kompromisu tak trnitá?

Evropa musí najít rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a ekonomickým růstem, zaměstnaností a konkurenceschopností. Energeticko-klimatický balíček 2030 nesmí být na úkor občanů a firem EU, jak jsme zažili v předchozím období, což vedlo k výraznému navýšení cen energií nejen ve srovnání s Asií, ale i s USA. Neměl by ani negativně ovlivňovat předvídatelnost investičního prostředí. Dohoda musí také brát ohled na jedno z nejdůležitějších témat dneška – energetickou bezpečnost.

Návrh Evropské komise má ambici dohodu o ochraně klimatu postavit na třech politicky citlivých cílech. Tím klíčovým – a pro nás rozhodujícím – je redukce emisí skleníkových plynů o 40 procent. Snižování emisí by mělo pomoci zajistit zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na evropské energetické spotřebě alespoň na 27 procent a zvýšení energetické účinnosti o 30 procent.

Marná poptávka po datech

Česká cesta k dohodě začala již v lednu, kdy komise zveřejnila svůj návrh energeticko-klimatického rámce. Bez valného úspěchu jsme, stejně jako řada dalších členských států, komisi opakovaně žádali o poskytnutí analýzy dopadů návrhu na českou ekonomiku. Nová česká vláda se však vědomě zřekla nálepky potížisty. I přes absenci evropských analýz je vláda odhodlána podpořit zásadní snížení emisí CO2 ve výši 40 procent, neboť ochranu klimatu považujeme za jednu z našich hlavních priorit. A pokud budou cíle pro obnovitelné zdroje a energetickou účinnost nastaveny jako celoevropské a indikativní, budeme schopni je podpořit také.

Bylo by ovšem chybou omezit diskusi o chystaném balíčku pouze na otázku emisí. Z pohledu naší ekonomiky bude důležité, jak dokážeme pojmout otázku energetické účinnosti. Naše analýzy ukazují, že investice do energetické účinnosti mají pozitivní multiplikační efekt. Důležité je, abychom uměli využít prostředky, které na tuto oblast máme. V EU fondech jsou nástroje na podporu energetické účinnosti rozděleny dokonce do čtyř operačních programů, takže bude důležité, jak dokážeme čerpání z jednotlivých programů koordinovat. V rámci dohody o balíčku 2030 bude také zásadní, jaká opatření na podporu dosažení stanovených cílů budeme mít k dispozici i po roce 2020.

Ochrana národních cílů

Chceme-li na nadcházející Evropské radě dospět k dohodě, pak musí rámec odrážet specifické podmínky v každém členském státě a musí obsahovat výslovné záruky, že závazky v případě obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti nebudou jakkoliv převedeny do závazných národních cílů. Potřebujeme výslovné ujištění, že tyto dva cíle nebudou závazné a že tak zůstane nedotčeno právo členského státu stanovit si vlastní energetický mix podle svých priorit a finančních možností. Musí být jasné, že je pouze na každé zemi, jak si nastaví vlastní energetický sektor, a žádný zdroj nesmí být preferován na úkor jiného. I jaderná energie vyrobená u nás je alternativou, díky které můžeme zajistit zásadní snížení emisí – a to je přece základním cílem celé klimatické diskuse.

Dalším důležitým prvkem kompromisu musí být solidarita a spravedlnost. Členské státy stále nejsou na stejné startovní čáře, za spravedlivé proto považujeme, aby základním kritériem obchodu s povolenkami byl hrubý domácí produkt na obyvatele. Státy, které potřebují výrazně více modernizovat svůj průmysl a rychle snižovat emise, budou mít na tyto kroky dostatek prostředků.

Dohoda, ale ne za každou cenu

Návrh balíčku 2030 je ambiciózním projektem. Je proto s podivem, že by ke spletité klimatické konstrukci měla být pouze jako drobný podbod připojena i otázka energetické bezpečnosti. Téma natolik aktuální a palčivé, u kterého si nemůžeme dovolit, aby zapadlo v komplikované skládačce energeticko-klimatického rámce. Pokud nechce být Evropa k smíchu, musí se energetické bezpečnosti skutečně detailně věnovat. Jinak dopadneme stejně jako v letech 2006 a 2009, kdy se o bezpečnosti dodávek hodně mluvilo, ale jen do chvíle, než Rusko opět otevřelo plynové kohoutky.

Abychom se poučili z minulých chyb, máme zájem podpořit nově navržený cíl interkonektivity za předpokladu, že zde budou zahrnuty i projekty propojení denního trhu s elektřinou. Česká republika chce na Evropské radě dosáhnout dohody, nicméně ne za každou cenu. Nalezení kompromisu nebude jednoduché, ale právě respekt k pozicím druhých dělá z EU silného hráče.

psáno pro Hospodářské noviny

Share