Vážený pane velvyslanče, milý Charlesi,
má rodino, vaše excelence, vážení kolegové, milí přátelé,
tato chvíle je pro mne okamžikem dvojnásobné cti – jednak díky rozhodnutí prezidenta Francouzské republiky Francoise Hollanda udělit mi Řád Čestné legie a jednak díky tomu, že se zde dnes sešlo tolik mých přátel, kolegů a lidí, kteří výrazně přispěli k tomu, aby česko-francouzské vztahy byly tak intenzivní jako ještě nikdy v historii.
Chci poděkovat panu velvyslanci za jeho velmi milá slova, která potvrzují, jak blízko k sobě máme. A zároveň chci popřát Charlesi Malinasovi jako novému francouzskému velvyslanci v Praze, aby pro něj jeho mise v Praze byla stejně úspěšná jako byla pro dva jeho předchůdce, které mám čest počítat mezi své přátele – Pierra Levyho a Jean-Pierra Asvazadouriana. Každý z nich výrazně posunul česko-francouzské vztahy o kus dopředu a jsem si naprosto jist, že stejně úspěšný bude Charles – ostatně je to již jeho druhý pobyt v Praze, takže nás velmi dobře zná.
Témat pro spolupráci mezi Českou republikou a Francií je navíc čím dál tím více. Řada z nich je praktická a táhnou ji kupředu naše úzké vzájemné ekonomické vztahy. Francouzští investoři vlastní řadu úspěšných českých firem, ale vedle známých jmen jako je automobilka TPCA, Karosa, Veolia nebo Komerční banka je tady i mnoho úspěšných menších firem a řada uznávaných francouzských manažerů. Spolupracujeme ale i v řadě moderních oblastí a namátkou zmíním tři, kde česko-francouzskou spolupráci vnímám jako velmi prospěšnou pro obě naše země – životní prostředí, kosmické technologie a oblast rozvoje smart cities.
Ekonomická spolupráce je přirozená – Francie je pro české podniky velmi atraktivním trhem a české podniky jsou pro francouzské investory zajímavé nejen ekonomicky, ale i díky inovačnímu potenciálu, který naši lidé umí do výrobního procesu a jeho modernizace přinést.
Velkým – a možná hlavním – tématem spolupráce v Evropě musí být spolupráce v oblasti bezpečnosti. Mám na mysli jak bezpečnost vnitřní s důrazem na spolupráci v boji proti terorismu, tak i bezpečnost vnější s důrazem na schopnost Evropy bránit se a bezpečnost ekonomickou s důrazem na to, aby lidé měli jistotu práce a slušného života.
O to důležitější je, že se nám v posledních třech letech díky úzké spolupráci nejvyšších představitelů obou zemí podařilo postoupit v česko-francouzských vztazích o krok dál – ke spolupráci strategické, ke spolupráci na rozvoji a modernizaci Evropy, ke spolupráci na obraně našich společných hodnot.
Tato spolupráce má navíc hluboké kořeny. Na konci 80. let minulého století nebylo silnějšího symbolu, než když francouzský prezident Francois Mitterrand během své návštěvy Prahy v prosinci 1988 pozval do této budovy, jen o několik místností vedle, na snídani tehdejší disidenty v čele s Václavem Havlem, a představitele tehdejšího režimu na sebe nechal dlouho čekat. A nejen pro mne bylo velmi dojemné, když premiér Manuel Valls tuto snídani zopakoval během své návštěvy v prosinci 2014 – a bylo dobře, že přišlo ještě dost těch, kteří byli i na té původní snídani a kteří nám připomněli, že hodnoty nejsou prázdné slovo, ale něco, za co stojí bojovat a obětovat alespoň své pohodlí, když už nic dalšího.
O bohaté historii spolupráce mezi oběma zeměmi svědčí i má první „oficiální“ vzpomínka na Francii. Byla to právě Francie, která hned počátkem 90. let nabídla pomoc naší zemi při budování systému péče o nezaměstnané a aktivní politiky zaměstnanosti. Věděli jsme, že naši ekonomiku čekají obrovské změny, a stáli jsme před složitým úkolem, jak vytvořit systém, který bude pomáhat těm, kteří přijdou o práci, kterou často měli desítky let. Můj otec byl od roku 1990 prvním ředitelem Úřadu práce v Ostravě a hned na počátku tvorby nového systému měl příležitost seznámit se s tím, jak Francie přistupovala k modernizaci starého ocelářského Lotrinska. I díky pomoci, kterou nám tehdy Francie nabídla, se Ostravsko na rozdíl od podobných regionů v jiných postkomunistických zemích vyhnulo sociálním otřesům.
Mluvím-li o vzpomínkách a osobních zážitcích, nemohu nezmínit krásu Paříže, která je jedním z mých oblíbených měst, výbornou francouzskou kuchyni a bohatou francouzskou kulturu. A jsem velmi rád, že máme v Praze tak aktivní Francouzský institut, který výborně přibližuje francouzskou kulturu české veřejnosti. Abychom jí lépe rozuměli, určitě by bylo dobré více podporovat výměnné pobyty, francouzské programy na českých školách i jazykovou výuku. Stejně důležitá je i regionální a municipální spolupráce a jsem velmi rád, že se právě tato spolupráce úspěšně rozvíjí a že zde existují vynikající projekty, které umožňují lidem z obou zemí poznat se mnohem lépe.
Toto vše je jen pár z mnoha desítek nebo možná spíše stovek příkladů, kdy naše spolupráce přináší konkrétní výsledky. Rozumíme si, máme společný zájem na tom, aby Evropa byla místem pro dobrý a spokojený život – a jsem si jistý, že můžeme spolupracovat ještě blíže.
Ještě jednou děkuji prezidentu Francouzské republiky za čest, které se mi tímto vyznamenáním dostalo. Udělám vše pro to, abychom k sobě i nadále měli blízko a abychom se v co nejvíce věcech dokázali shodnout. A vám všem děkuji, že jste dnes přišli, neboť je to i vaše oslava a poděkování za to, co jste pro vynikající česko-francouzské vztahy udělali.
Řád čestné legie
Nejvyšší francouzské státní vyznamenání, které je udělováno dekretem prezidenta republiky. Založil ho Napoleon Bonaparte v roce 1802. Uděluje se jako uznání za mimořádný vojenský, kulturní nebo společenský přínos Francii nebo projektům, které Francie podporuje.
Mezi českými osobnostmi, které Řád čestné legie obdržely, jsou například bývalí prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel, vojáci (František Fajtl, František Peřina, Petr Pavel), a osobnosti z intelektuálních, akademických nebo kulturních kruhů jako Pavel Tigrid, Josef Suk, Jiří Kylián, Miloš Forman, Jan Sokol nebo Hana Machková.
